česky english deutsch <<< >>>

Porcelanit z Bystřan

Společenstva a druhy hub

Lokalita je tvořena větší plochou trvalých travních porostů se skupinami stromů a keřů řídce rostoucích mimo les. Ze stromů je nejvíce břízy bělokoré (Betula pendula), která je doplněná topolem osikou (Populus tremula). Z keřů je nejčastější vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix euxina) a vrba bílá (Salix alba) s příměsí hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna) a růže šípkové (Rosa canina). V této části těžebny porcelanitu se vyskytují houby vázané na travní společenstva rostoucí na půdách s mírně zvýšeným obsahem živin. V zatravněné části území je pro saprofytní houby dostupné množství bylinného a travního opadu. Spektrum saprofytních hub, které žijí na odumřelých organismech, je ovlivněno charakterem půdního substrátu. V části lokality s provedenou lesnickou rekultivací je dominantní dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a habr obecný (Carpinus betulus). V příměsi je topol kanadský (Populus x canadensis), borovice lesní (Pinus sylvestris) a modřín opadavý (Larix decidua). Zde je pro saprofytní houby dostupné dostatečné množství opadu z listí i drobných větviček. V těchto partiích roste společenstvo hub vázaných na klimaxové listnaté dřeviny (dub, habr, lípa), ale také druhy vázané na jehličnany (borovice, modřín). V části těžbou narušeného území, která byla ponechaná přirozené ekologické sukcesi roste na živinami velmi chudém substrátu porcelanitu porost pionýrských náletových dřevin. Dominantní zastoupení zde mají bříza bělokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula), topol bílý (Populus alba), vrba jíva (Salix caprea) a vrba křehká (Salix euxina). Převažují tady druhy vázané mykorhizou na tyto dřeviny. Mykorhiza je symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin. Je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin. Z mykologického hlediska je bývalá Těžebna porcelanitu Bystřany vcelku zajímavá. Biodiverzita makroskopických hub v tomto nepřírodním biotopu není příliš vysoká. Celkem zde bylo nalezeno 31 druhů makroskopických hub. Z toho plesňák karafiátový (Thelephora caryophyllea) je v Červeném seznamu hub České republiky uveden v kategorii CR – kriticky ohrožené taxony, rozděrka splývavá (Sistotrema confluens) v kategorii VU – zranitelné taxony, čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum) v kategorii NT – téměř ohrožené taxony a bedla namasovělá (Lepiota subincarnata) v kategorii DD – taxony, o nichž není k dispozici dostatek údajů. V bývalé Těžebně porcelanitu Bystřany byl nalezen ryzec vodopásý (Lactarius aquizonatus) a vláknice (Inocybe fuscomarginata), které jsou novými druhy pro Českou republiku.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy hub Plesňák karafiátový (Thelephora caryophyllea) Plesňák karafiátový je vzácná, nejedlá houba z čeledi plesňákovitých (Telephoraceae). V Červeném seznamu hub České republiky je uveden v kategorii CR – kriticky ohrožené taxony. Plesňák karafiátový je menší houba s nálevkovitým kloboukem o průměru 1,5 – 5cm. Klobouk má roztřepený okraj, někdy se může skládat s více lopatkovitých částí, někdy dokonce může vytvářet i druhou rozetu. Povrch klobouku je hrubý, vláknitý a vrásčitý, hnědé až temně fialové barvy. Okraje klobouku jsou světlejší. Třeň je uprostřed klobouku, do 2 cm dlouhý, hnědý a plstnatý. Plesňák roste od května do listopadu zejména u jehličnanů. Je vázán na propustné, lehké písčité substráty. Náhradním stanovištěm mohou být i výsypky, odvaly a těžebny nerostných surovin.

Druhy hub nové pro Českou republiku Ryzec vodopásý (Lactarius aquizonatus) Ryzec vodopásý je vzácná houba z čeledi holubinkovitých (Russulaceae). Je novým druhem pro Českou republiku. Při biologických a ekologických průzkumech v letech 2007 – 2011 byl nalezen v 6 nepřírodních biotopech. Roste vzácně na sušších lokalitách v jehličnatých i listnatých lesích, často pod břízami, vrbami, osikami a borovicemi na kyselých půdách s tenkou vrstvou humusu. Klobouk o průměru 6 – 15 cm má v mládí podvinutý okraj. Ve středu je mírně nebo pupkovitě vmáčklý, později má až nálevkovitý tvar. Pokožka klobouku je hladká, na okraji chlupatá, i pod chloupky lepkavá, bělavá nebo nažloutlá, ve středu někdy tmavší, krémová, při okraji klobouku obvykle s několika krémově vodnatými pásy. Lupeny jsou sbíhavé, s četnými lupénky, u třeně často větvené, krémové až narůžovělé. Dutý, válcovitý třeň je obvykle dosti krátký 2 – 6 cm a tlustý až 1,5 – 4 cm. Barvu má bílou až krémovou, na bázi je někdy jemně chloupkatý. Dužnina je bělavá, na řezu pod pokožkou třeně a klobouku postupně žloutnoucí. Chuť je mírně palčivá nebo svíravá, vůně slabě nakysle ovocná. Výtrusný prach je smetanový, výtrusy jsou eliptické úzké a spíše drobné. Ryzec vodopásý roste od srpna do října. Je nejedlý.

Plesňák karafiátový

Ryzec vodopásý

GPS pozice

N 50° 37.478', E 13° 52.943'
[GPX]

[MAPY.CZ]