česky english deutsch <<< >>>

Kamenolom Vápenná

Společenstva a druhy obratlovců

Z třídy obojživelníků byly v kamenolomu identifikovány 3 druhy: rosnička zelená, ropucha obecná a skokan hnědý. Rosnička zelená je uvedena v Červeném seznamu obratlovců ČR a zároveň je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Ropucha obecná je rovněž uvedená v Červeném a také je vyhláškou zvláště chráněna jako ohrožený druh. Skokan hnědý je v Červeném seznamu v kategorii LC – málo dotčené taxony.

V jednotlivých částech komplexu kamenolomů a v jeho okolí bylo pozorováno 33 druhů ptáků. Vzhledem k charakteru a rozloze lokality se jedná se o poměrně vysoký počet. Naprostá většina ptačích druhů zde hnízdí například v dutinách těžebních stěn nebo v porostech na dně či v okolních lesích. Z hlediska biologického i ekologického je velmi významný potvrzený výskyt největší evropské sovy – výra velkého. Výr velký je v Červeném seznamu a podle vyhlášky je zvláště chráněn jako ohrožený druh.

Z druhů obývajících místní lesy lze jmenovat např. ohroženého a zvláště chráněného krkavce velkého, brhlíka lesního, drozda brávníka, holuba hřivnáče, káně lesní, králíčka ohnivého, křivku obecnou, pěvušku modrou, sojku obecnou a strakapouda velkého. Zajímavé jsou pravidelné zálety žluny zelené.

Členitý křovinatý biotop využívají k životu, ke shánění potravy i k rozmnožování pěnice černohlavá a pěnice slavíková. Opakovaně byla při přeletu zaznamenána ohrožená volavka popelavá.

Savci jsou zastoupeni 7 druhy, z nichž netopýr vrápenec malý je uveden v Červeném seznamu obratlovců České republiky a zároveň je zvláště chráněn jako kriticky ohrožený druh. Významným zimovištěm těchto netopýrů je Roušarova jeskyně ve střední části komplexu kamenolomů. Z dalších druhů savců byli zaznamenáni zajíc polní, zvláště chráněný plch velký, kuna skalní, liška obecná, prase divoké a srnec obecný.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců

- Rosnička zelená (Hyla arborea) Rosnička zelená je naším jediným zástupcem čeledi rosničkovitých (Hylidae) a zároveň jedinou stromovou žábou. Je uvedena v Červeném seznamu obratlovců České republiky v kategorii NT – téměř ohrožené taxony a je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Dorůstá délky 3 – 5 cm a výšky 3 – 4 cm a je tak jednou z našich nejmenších žab. Zbarvení rosniček zelených je proměnlivé, jelikož kožní pigmenty reagují na teplotu a vlhkost. Proto se její zbarvení mění od světle zelené přes tmavě zelenou, nažloutlou, šedou až po nahnědlou.

Zadní končetiny má znatelně silnější než přední. Na obou končetinách má přilnavé terčíky umožňující šplhání. Na zakulacené hlavě a na bocích má nápadný vodorovný černý proužek, který se táhne od nozder přes oko a ušní bubínek až k předním končetinám. Obě pohlaví jsou si na první pohled velice podobná, bezpečným poznávacím znakem je samcův vnější hnědožlutý rezonanční vak na hrdle.

Rosnička zelená

Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví. Mají značně vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho. Potrava rosničky se skládá převážně z brouků, pavouků a blanokřídlého hmyzu. Pulci se živí řasami, rostlinami a odumřelými vodními živočichy.

Rosnička zelená dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve věku jednoho roku. Rozmnožování probíhá v závislosti na počasí od poloviny dubna do poloviny června. Samice klade 200 – 1 400 vajíček za sezonu. Vajíčko měří asi 1,5 – 2 mm v průměru. Vajíčka jsou tedy nápadně menší než třeba vajíčka kuněk či skokanů. Jsou uložena ve vodě ve formě malých shluků obsahujících nejčastěji několik desítek vajíček. Shluk vajíček nabobtná ve vodě do velikosti vlašského ořechu a je vždy uchycen k vegetaci. Rosnička zelená je nejvíce ohrožena rušením vodních nádrží a regulací toků spjatou s vysoušením přilehlých mokřadů. Rovněž ji ohrožuje příliš intenzivní hnojení rybníků, které způsobuje úhyny mladých pulců.

Výr velký (Bubo bubo)

Výr velký je největší evropskou sovou z čeledi puštíkovitých (Strigidae). V Červeném seznamu je uveden v kategorii EN – ohrožené taxony a podle vyhlášky je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Má velkou hlavu s oranžovýma očima a výrazná ouška. Jeho závoj je rezavožlutý, uvnitř s černou a hnědou, u oka s bílou kresbou. Pod zobákem má světlou skvrnu. Zbarvení těla je žlutě nebo rezavě hnědé, na hřbetě výrazně tmavší, s četnými tmavými skvrnami. Jeho hmotnost se pohybuje v rozmezí 2 – 3,2 kg a rozpětí křídel dosahuje 130 – 170 cm. Ke hnízdění vyhledává skály, opuštěné kamenolomy, kamenité stráně či zříceniny budov, zpravidla nedaleko otevřených ploch. Od ledna, většinou ale v únoru probíhá tok. Hnízdí jednou ročně. Od února do dubna snáší 2 – 4 vejce. Sedí pouze samice, samec ji po celou dobu krmí. Po 34 – 36 dnech se líhnou postupně mláďata. Vzletná jsou ve stáří 9 týdnů, i v této době jsou ještě krmena rodiči. Pohlavně dospívají v 1 roce, hnízdit ale většina začíná až ve věku 2 – 3 let. Nejstarší kroužkovaný pták se dožil téměř 19 let, v zajetí může žít až 60 let. Živí se výhradně savci od velikosti hraboše po zajíce, ptáci do velikosti bažanta, běžně loví i dravce a jiné druhy sov. V ČR hnízdil tento druh odedávna, avšak na počátku 20. století byl téměř vyhuben. V roce 1929 byla vyhlášena zákonná ochrana tohoto druhu. V současnosti se počty odhadují na 600 – 900 párů. Vrápenec malý je nejmenšá evropský netopýr z čeledi vrápencovitých (Rhinolophidae). Je uveden v Červeném seznamu obratlovců ČR a je zvláště chráněn jako kriticky ohrožený druh. Má šedobílou srst, na břiše o něco světlejší a létací blány hnědočervené barvy. Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy. Jeho hmotnost se pohybuje v rozmezí 3 – 9 g, délka těla 37 – 47 mm a rozpětí křídel 192 – 254 mm. *** Vrápenec malý – autor: F. C. Robiller / naturlichter.de V 50. a 60. letech 20. století patřil k nejhojnějším druhům souvisle rozšířeným zejména v pahorkatinách a v podhorských oblastech. Po drastickém poklesu populace v 70. letech byl jeho výskyt v Čechách omezený pouze na několik krasových a pseudokrasových ostrůvků. Tyto oblasti zůstávají hlavními těžišti výskytu i poté, co početnost druhu od konce 80. let opětovně narůstá. Na Moravě byl populační pokles vrápence malého méně výrazný a rozšíření si dodnes uchovalo víceméně plošný charakter. V letním období se nejčastěji vyskytuje na půdách a v podkrovních místnostech různých budov, v kanálech teplovzdušného topení a podobných členitých prostorách. Letní kolonie samic jsou ve srovnání s jinými vrápenci poměrně malé – typicky je tvoří 10 – 20 jedinců. I v kolonii jsou zavěšeni jednotlivě, kompaktnější shluky tvoří teprve při poklesu teploty pod 18 °C. Na zimovištích nevytváří shluky ani ve velkých koloniích, jednotliví vrápenci visí sice v těsné blízkosti, ale nedotýkají se. Zimuje především v hlubokých podzemních prostorách, jeskyních, propastech a štolách, případně v rozlehlých sklepeních se stálou teplotou vzduchu nad 6 °C a vysokou vlhkostí. Jako jiní vrápenci je stálý s dlouhodobou sociální tradicí vázanou především na krasové prostory. Loví větší hlavně dvoukřídlý hmyz, který konzumuje na odpočinkových místech.Věkový rekord doložený v ČR je 29 let.

GPS pozice

N 50° 16.714', E 17° 5.504'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz