česky english deutsch <<< >>>

Kamenolom Vinařická hora

Společenstva obratlovců

Pro obratlovce je Vinařická hora s komplexem lomů vhodným prostředím k běžným životním aktivitám, k rozmnožování i ke shánění potravy je vcelku bohaté. Svým složením je charakteristické především pro biotopy pastvin, křovinatých stepí a lesů i pro biotopy narušené těžbou nerostných surovin v různých stadiích ekologické sukcese. Biologickými a ekologickými průzkumy byla v kamenolomech prokázána přítomnost 1 druhu plaza, 31 druhů ptáků a 4 druhů savců. V lokalitě se nenacházejí žádné větší stálé ani periodické vodní nádrže. To je hlavní příčinou absence obojživelníků.

Plazy zde poměrně silnou populací zastupuje ještěrka obecná. Z ptáků je významný především výskyt krahujce obecného a krkavce velkéhé. Dále zde můžete pozorovat například chráněného ťuhýka obecného, datla černého, slavíka obecného a vrabce polního. Savci jsou reprezentováni zajícem polním, srncem obecným, kunou skalní, kunou lesní, muflonem a prasetem divokým.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců

Ještěrka obecná (Lacerta agilis) je v ČR nejrozšířenějším druhem z čeledi ještěrkovitých. V Červeném seznamu obratlovců ČR je uvedena v kategorii téměř ohrožené taxony a je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Žije pod kameny nebo ve skulinách. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, nicméně její početnost silně poklesla, zejména díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2 500 m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví. Ještěrka obecná patří mezi vejcorodé plazy. Dospělí jedinci měří až 25 cm. U těchto ještěrek je výrazný pohlavní dimorfismus, sameček bývá zbarven do zelena, zatímco samičky jsou nenápadné, hnědé. Na krátkých končetinách má 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas je dlouhý, tvoří 2/3 celkové délky. Kromě držení rovnováhy slouží též při útěku před nepřáteli. Při napadení umí ještěrka ocas oddělit od těla, Ten se pak kroutí a upoutává pozornost predátora, zatímco ještěrka může utéct. Ocas pak regeneruje. Tuto strategii může ještěrka použít jednou za život. Druhý ocas již oddělitelný není. V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist.

Ještěrka obecná v úkrytu pod čedičovými kameny

Krahujec obecný (Accipiter nisus) je malý druh dravce z čeledi jestřábovitých. V Červeném seznamu je uveden v kategorii zranitelné taxony a je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Krahujec obecný je štíhlý dravec s krátkými širokými křídly a dlouhým ocasem, umožňujícími rychlé manévrování v hustém porostu. Samice je zřetelně větší než samec a může dosahovat až dvojnásobné hmotnosti. Samec dorůstá délky 29–34 cm a v rozpětí křídel měří 58 – 65 cm, samice je dlouhá 35 – 41 cm a v rozpětí křídel dosahuje 67 – 80 cm. Samec má břidlicovitě šedý hřbet a křídla, rezavé tváře a hruď a bílé, rezavě pruhované břicho. Samice je zespodu hnědošedě pruhovaná a rezavé zbarvení na tvářích a hrudi zpravidla postrádá (někdy je však v malé míře patrné i u ní). Mladý pták je svrchu tmavohnědý s rezavými lemy per na „předloktí“. Proužkování na spodině těla má řidší, na hrudi často přerušované a nepravidelné. Zobák je šedý se žlutým ozobím, nohy žluté a duhovka tmavožlutá až oranžově červená. Potravu tvoří z téměř 98 % ptáci, vzácně se v ní objevují také savci, plazi a hmyz. Lovecký revír měří v průměru 2 – 5 km. Na kořist číhá skryt ve větvích stromů, méně často se uchyluje také k aktivnějšímu způsobu lovu, kdy prolétává svým revírem bez předem určeného cíle a snaží se zaskočit nic netušící kořist nečekaným vpádem.

Krahujec obecný – autor: Meneer Zjeroen – http://www.flickr.com

Během hnízdění je denní spotřeba jedné rodiny s mláďaty zhruba 12 – 15 ptáků. Krahujec obecný byl považován za škůdce drobného ptactva a jako takový byl systematicky pronásledován. Po ustanovení ochrany se jeho stavy začaly zvyšovat, v druhé polovině 20. století se však na jeho populaci negativně projevilo intenzivní používání insekticidu DDT, který způsobuje slábnutí skořápek vajec, které následně pukaly pod sedícími ptáky. Hlas dospělého jedince Hlas mláďat žadonících o potravu:

Krkavec velký (Corvus corax) je velký černý pták z čeledi krkavcovitých. V Červeném seznamu je uveden v kategorii zranitelné taxony a je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Je největším pěvcem České republiky. Krkavec velký dorůstá velikosti kolem 50 centimetrů a hmotnosti 1,5 kilogramu. Krkavec velký je velký černý pták s mohutným vysokým zobákem, na rozdíl od podstatně menšího havrana polního má opeřený kořen zobáku. Krkavec velký je holarktický druh, to znamená, že obývá celou severní polokouli. Jeho domovem je takřka celá Evropa, Asie a severní Afrika. Obývá lesnaté oblasti hornatin a vrchovin, nevyhýbá se ani lesnatým oblastem nížin. Ve středověku byl na území Čech a Moravy hojně hnízdícím ptákem. Kvůli pronásledování a změnám v hospodaření krkavců značně ubylo. Z Čech a Moravy na dlouho vymizel. Až v roce 1968 znovu zahnízdil v hukvaldské oboře v okénku zříceniny hradu, zřejmě v témže roce hnízdil i v Jeseníkách. Postupem času se rozšířil zpět do Čech. Jeho rozšíření je někdy dáváno do souvislosti s trvalým výskytem velkých šelem, na jejichž zbytcích kořisti se krkavci živí. Krkavec patří mezi všežravce. Co se týče potravy, není vůbec vybíravý. Nejčastěji loví drobné savce, konzumuje i plody rostlin, nebo se živí odpadky na skládkách. Hnízdění probíhá od února, kdy se pár krkavců vrací na své staré hnízdo a opravuje ho. Samice snáší 5–6 vajec, na kterých sedí 20 dní. Krkavci spolu s dalšími zástupci čeledi krkavcovitých patří mezi nejinteligentnější ptáky a zvířata vůbec. Jsou schopni používat nástroje a své znalosti si mezi sebou předávat.

Hlas dospělého jedince

Zajíc polní (Lepus europaeus) je hojně rozšířený druh z čeledi zajícovitých. V Červeném seznamu je uveden v kategorii téměř ohrožené taxony. Žije na velkém území Evropy, na severu zasahuje až do Skandinávie a Skotska. Obývá i západní Asii. Jako nepůvodní druh se dnes však vyskytuje např. i na území Jižní Ameriky nebo v Austrálii. Jeho přirozeným biotopem jsou otevřené krajiny, především pole, louky, okraje lesů aj., kde je díky svému hnědému zbarvení velmi dobře zamaskován. Zajíc polní žije samotářsky, v malé hloučky se zajíci sdružují jen v době páření (honcování), to začíná převážně v únoru, ale za teplého počasí i v lednu nebo v prosinci a trvá až do srpna nebo do září. Vidíme-li tedy na poli pobíhat více zajíců, první z nich je říjná zaječka a za ní průvod zajíců. Březost trvá 42 dnů a rodí se 2 až 5 mláďat. Díky necitlivým zemědělským postupům na území mnoha evropských států jeho populace klesá.

Zajíc polní – autor: Hans-Jörg Hellwig

GPS pozice

N 50° 11.134', E 14° 5.115'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://