česky english deutsch <<< >>>

Kamenolom Vinařická hora

Společenstva rostlin

Společenstva rostlin tvoří na Vinařické hoře pestrou mozaiku v závislosti na geologickém podloží (substrátu), stupni vývoje půd a na stadiu ekologické sukcese. Ve velké míře jsou zde zastoupeny úzkolisté suché trávníky stepního charakteru. Tato společenstva rostlin vznikají na lokalitách, které jsou významně limitovány nedostatkem srážek a kde jsou rovněž chudší méně humózní půdy. To vede k omezenému růstu křovin a dřevin a dominanci úzkolistých travin. Hojně je zde zastoupeno společenstvo typické pro staré lomové etáže na bazických podkladech, v daném případě na čediči. Na hlubších půdách jsou širokolisté trávníky. Ty se vyvíjejí na živinami bohatších půdách. Dominantním druhem jsou traviny, zejména sveřep vzpřímený a válečka prapořitá.

Travinná společenstva jsou ohrožena postupným zarůstáním konkurenčně silnějšími travinami, jako je třtina chloupkatá nebo ovsík vyvýšený, a především křovinami a stromy. Obzvlášť agresivní je trnovník akát. Pro udržení vysoké biodiverzity společenstev je proto potřebné provádět managementové zásahy (pastva, kosení a kácení nežádoucích dřevin). Na lokalitě jsou časté i porosty křovin a dřevin. Jedná se o teplomilné trnkové porosty vznikající zejména zarůstáním travních společenstev. Typickými druhy jsou slivoň trnka, svída krvavá, řešetlák počistivý, hloh, růže a ptačí zob obecný. Dalším typickým společenstvem kyselých stanovišť, které se zde vyskytuje je suché vřesoviště. Tento typ vřesoviště se vyvíjí na živinami chudých, suchých a velmi kyselých (pH 3,5 – 4,5) půdách. V současnosti jsou tato vřesoviště ohrožena zvýšeným přísunem živin (eutrofizací), způsobeným zejména emisemi oxidů dusíku (NOX) z automobilové dopravy.

Celkem zde bylo nalezeno 158 druhů cévnatých rostlin, z toho 23 druhů je pro různý stupeň ohrožení evidováno v Červeném seznamu rostlin ČR. Do kategorie kriticky ohrožené taxony patří jetel žíhaný, do kategorie silně ohrožené taxony koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), který je navíc jako silně ohrožený zvláště chráněn. Z kategorie ohrožené taxony byly zjištěny druhy: řebříček sličný, řebříček panonský, bělozářka liliovitá, zvláště chráněná vyhláškou jako ohrožený druh, bělolist rolní, konopice úzkolistá, locika prutnatá, tolice nejmenší, rozrazil rozprostřený, vikev kašubská a vikev hrachovitá. Dalších 11 druhů je v Červeném seznamu evidovaných v kategorii vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Biologická rozmanitost je v tomto nepřírodním biotopu značně vysoká a odpovídá pokročilému stadiu ekologické sukcese na většině ploch.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin

Jetel žíhaný (Trifolium striatum) je jednoletá až dvouletá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae), která je v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky evidována v kategorii kriticky ohrožené taxony. V ČR roste vzácně v teplých oblastech středních Čech a na jižní Moravě. Celosvětové rozšíření zahrnuje oblast mediteránu, zavlečený je pak v Severní i Jižní Americe, v Austrálii a na Azorských Ostrovech. Jedná se o teplomilný druh, rostoucí především na nevápnitých půdách ve společenstvech stepního charakteru. Relativně dobře snáší zasolení půdy. Celá rostlina je chlupatá, s přímými, nebo vystoupavými lodyhami. Listy jsou dlouze stopkaté, horní listy jsou však až přisedlé. Květy jsou drobné, koruna je světle růžová. Květenství tvoří hlávku. Je podobný běžnějšímu jeteli rolnímu, na rozdíl od něj však nemá stopkaté květenství. Jetel žíhaný je druh, který v posledních desetiletích rychle mizí z české přírody. Za posledních 50 let se počet lokalit, na nichž se vyskytuje snížil až o 90 %.

Jetel žíhaný

Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých, která je v Červeném seznamu evidována v kategorii silně ohrožené taxony a je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Koniklec luční český je trsnatá okolo 15 cm vysoká květina s výrazným, plstnatým tmavě fialovým květem, který směřuje k zemi. Listy uspořádané v růžici jsou trojnásobně zpeřené. Jednotlivé úkrojky jsou cca 3 mm široké. Roste na slunných a světlých místech. Typickými stanovišti jsou suché trávníky stepního charakteru s vysychavou a propustnou půdou. Celá rostlina je jedovatá. V minulosti byl využíván v lidovém léčitelství jako lék na dnu, proti vyrážkám, křečím a kašli. Nyní je chráněný a jeho sběr je zakázán. Z České republiky začal koniklec luční český mizet v důsledku změn ve způsobu obhospodařování zemědělských ploch po druhé světové válce. Přerušení extensivní pastvy a nevhodný ochranářský management způsobily zarůstání lokalit křovinami, které tento světlomilný druh vytlačily.

Koniklec luční český

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých. V Červeném seznamu je evidována v kategorii ohrožené taxony a je zvláště chráněná jako ohrožený druh. Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstající do výšky 30 – 80 cm. Pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy nahloučené v přízemní růžici jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2 – 7 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o jednostranný hrozen. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 15 – 22 mm dlouhé, všechny víceméně stejné. Plodem je tobolka, která je vejčitá, na vrcholu špičatá. V ČR kvete nejčastěji od května do června. Roste pouze v teplejších oblastech západních, středních a severních Čech. Na Moravě chybí. Většinou se vyhýbá vápnitým substrátům. Najdeme ji na skalách, na suchých stráních a ve výslunných křovinách.

Bělozářka liliovitá

Bělolist rolní (Filago arvensis) je jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovitých. V Červeném seznamu je evidován v kategorii ohrožené taxony. Celá rostlina je silně bíle plstnatá. Lodyha je přímá, občas je větvená. Listy jsou úzké, kopinaté a hustě plstnaté. Květenství je uspořádáno v kulovitých úborech. Kvete od června do září. Bělolist rolní patří mezi typické zástupce tzv. ruderálních druhů, tedy druhů vyhledávajících narušená stanoviště. Roste na propustných půdách s nízkým obsahem živin. Typickými stanovišti jsou výsypky, železniční náspy apod. bez zapojené vegetace. Druh je konkurenčně slabý a v pokročilejších stadiích ekologické sukcese ustupuje a nakonec zcela mizí.

GPS pozice

N 50° 10.902', E 14° 4.982'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://