česky <<< >>>

Sedmihoří - Valcha

Racovský vrch

Celé těleso není nijak plošně rozsáhlé – má téměř pravidelný kruhový obrys o průměru asi 4 km. Vnější zóna budovaná porfyrickou biotitickou žulou vytváří geomorfologicky nápadný okrajový prstenec vrcholů Sedmihoří: Šišku (512 m n. m.) a Chlum (609 m) na severu, nejvyšší Racovský vrch (619 m) a Vidický vrch (592 m) na západě a Rozsochu (600 m), Písečný vrch (582 m), Rybničný vrch (560 m) a Křakovský vrch (563 m) na jihu.

Sedmihoří z Racovského vrchu

Žula vnějšího prstence je světle šedá, středně zrnitá hornina s hojnými, 0,5–3 cm velkými vyrostlicemi draselného živce, jehož množství místy dosahuje až 50% minerálního složení horniny. V základní hmotě je přítomen křemen, plagioklas (oligoklas), biotit a v menší míře i muskovit, jehož množství narůstá směrem ke středu intruze. Různorodé jsou akcesorické nerosty; kromě obecně rozšířeného zirkonu, apatitu, titanitu a pyritu je ze žuly znám i fluorit, turmalín, andaluzit aj.

Žulové balvany pokrývají celý les

Vnitřní zónu buduje biotiticko-muskovitická žula, bělavě až okrově šedé barvy, středně až hrubě zrnitá, která jen ojediněle obsahuje vyrostlice draselného živce. Běžný je křemen kapkovitého tvaru. Hlavním rozdílem proti vnější zóně je stabilní přítomnost muskovitu. Živce v žule této zóny byly slabě postiženy druhotnými přeměnami (kaolinizace, sericitizace), a proto hornina snadněji zvětrává. To podmiňuje negativní reliéf a vytvoření deprese podél vnitřní strany prstence vrcholů Sedmihoří. Jádro intruze pak buduje turmalinicko-muskovitická žula. Je to drobnozrnná, bělavě šedá hornina, která obsahuje jen drobné, maximálně 1 cm velké vyrostlice draselného živce. Podíl slíd je nízký. Pro horninu jsou charakteristické porůznu rozptýlené miarolitické dutinky a zvýšený podíl turmalínu, jenž tvoří černá zrna a sloupečky o velikosti 0,2–4 mm. Tato žula je odolnější než autometamorfovaná žula vnitřní zóny, a proto buduje nápadnou elevaci Stinného vrchu (545 m; označovaný též jako Dlouhý vrch) v centru pně. Žilné horniny prorážející peň nejsou hojné. Žíly jsou tvořené převážně žulovým až křemenným porfyrem, mají SSZ – JJV směr, délku až 0,5 km a pokračují až do pláště intruze. Méně časté jsou drobné žíly křemene (bez sulfidické mineralizace).

Výchozy žuly kolem vrcholové cesty

Je tedy patrné, že okraje masivu jsou zřetelně bazičtější než jeho vnitřní části. Hranice mezi jednotlivými typy žuly jsou poměrně ostré, ale přesto mají přechodný ráz. Svým geochemickým složením se žuly sedmihorského pně přibližují cínonosným žulám Krušných hor, jak dokládají vyšší obsahy lithia, rubidia, fluóru a cínu. Z ložiskového hlediska byl proto peň sledován jako možný zdroj cíno-wolframových rud, prospekce však neověřila těžitelné zásoby.

GPS pozice

N 49° 37.546', E 12° 51.569'
[GPX]

[MAPY.CZ]