česky <<< >>>

Naučná stezka Mukařov – Žernovka

Mukařovsko jako součást historického území

Nejstarší historie Mukařova se váže k tehovskému hradu a majitelům tamního panství, od počátku 16. století byl součástí panství černokosteleckého. Dějiny panství odrážejí do značné míry politický vývoj v celých českých zemích, od rodu Slavatů až po Lichtenštejny. V jejich majetku je značná část lesních pozemků obklopujících Mukařov a souvisejících nemovitostí i v současné době. Do novější historie se zapsaly snahy místních občanů o vybudování železnice směrem na Kostelec. Bohužel už na počátku 20. století realizace občas vázla. Po vypuknutí 1. světové války nepřicházelo budování nové železnice v úvahu a po válce už neměla tato trať potřebnou podporu.

Podle prvních zmínek z počátku 14. století patřil Mukařov k tehovskému panství, které bylo v té době v držení pánů z Říčan. Roku 1407 získal tehovské panství kláštěr augustiniánů na pražském Karlově. Po husitských válkách (1419–1436) se na tehovském panství vystřídalo několik majitelů, až jej roku 1513 koupil za 3500 kop grošů Michal Slavata z Chlumu a Košumberka a připojil ke svému panství černokosteleckému. Rod Slavatů však o toto panství přišel v důsledku povstání proti českému králi Ferdinandu I. a v roce 1558 tak získává černokostelecké panství i s Mukařovem Jaroslav Smiřický ze Smiřic. Ten udělal z Kostelce nad Černými lesy své hlavní sídlo a tamní hrad nákladně přestavěl na krásný renesanční zámek s kaplí a rodinnou hrobkou. Panství postupně rozšiřoval, například o blízké Říčany nebo Královice. Doba vlády rodu Smiřických znamenala pro Kostelec první období velkého rozkvětu. Roku 1623 koupil černokostelecké panství kníže Karel z Lichtenštejna a v držení jeho rodu zůstalo až do 20. století. Během třicetileté války rabující vojska obou stran napáchala v kraji velké škody; mnoho obyvatel bylo vybito, řada vesnic vypálena. Některé obce zůstaly na dlouho pusté, jiné zanikly nadobro. Tak například přestala existovat hrnčířská ves Janovičky, ležící na západ od Mukařova (dnes po ní zůstává jen název části lesa – Janovický les). Kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna odkázal roku 1712 černokos­telecké panství své dceři Marii Terezii, která se provdala za vévodu Savojského, ale brzy ovdověla. Tato kněžna držela panství šedesát let a byla u svých poddaných velmi oblíbená, protože velkou část svého jmění věnovala na dobročinné účely: v Kostelci postavila špitál pro chudé a nový farní kostel, mnoho kostelů na panství nechala opravit, založila fond pro vzdělání dětí chudých poddaných a v závěti odpustila všem dlužníkům. Z dalších držitelů panství je nejvýznamnější Jan II. Dobrý, který byl hlavou rodu v letech 1858–1929. V několika obcích v okolí se nacházejí pamětní kameny ke čtyřicetiletému výročí jeho vlády. Kníže byl také známý svou štědrostí; kromě daru na stavbu mukařoského kostela věnoval například 15000 zlatých na zřízení veřejné nemocnice v Kostelci.

Smiřičtí ze Smiřic

Erb Smiřických ze Smiřic

Smiřičtí ze Smiřic byl významný český šlechtický rod, jehož původním sídlem byly Smiřice u Hradce Králové. Byl založen v období husitských válek Janem Smiřickým. Působil především ve východních Čechách a z nevýznamného šlechtického rodu se do poloviny 16. století vypracoval na jeden z nejbohatších rodů v Čechách – vlastnil 12 panství. Přestože Smiřičtí vyznávali víru podobojí, při šlechtickém odboji roku 1547 stáli při českém králi. Albrech Jan Smiřický se však v roce 1618 zapojil do českého stavovského povstání a byl dokonce protestantskými stavy pokládán za pravděpodobného kandidáta na český trůn, ještě téhož roku však předčasně zemřel. Albrechtova sestra Eliška Kateřina se zamilovala do kováře, za což byla svým otcem na dvanáct let uvězněna na hradě Kumburku. Vysvobodil ji rytíř Ota Jindřich z Vartemberka, který se s ní pak oženil. Následoval ale spor o zděděný majetek s Eliščinou sestrou Markétou, který skončil tragicky: při jednání na zámku v Jičíně došlo k výbuchu střelného prachu, při němž Eliška zahynula. Markéta brzy na to, po bitvě na Bílé hoře, uprchla ze země. Zkáza rodu byla dokonána úmrtím posledního mužského člena rodu, slabomyslného Jindřicha Jiřího, v roce 1630.

Lichtenštejnové

Erb Lichtenštejnů

Rod Lichtenštejnů (nebo Liechtensteinů) je jedním z nejstarších šlechtických rodů ve střední Evropě. Dnes jsou vládnoucím rodem Lichtenštejnského knížectví, ale historie jejich rodu je neodmyslitelně spjata s českými zeměmi. Jméno rodu pochází od hradu Liechtenstein na jih od Vídně, kde se nacházely první rodové državy. Jindřich z Lichtenštejna získal ve 13. století od českého krále Přemysla Otakara II. za věrné služby Mikulov, základ pozdějších rozsáhlých moravských panství (známé jsou zejména zámky Lednice a Valtice), kde se rod natrvalo usadil. Roku 1608 dosáhl Karel z Lichtenštejna knížecího titulu a roku 1614 mu bylo uděleno Opavské vévodství. Zajímavé je, že až do roku 1938 bylo hlavní sídlo rodu v jihomoravských Valticích.

Mukařov a železnice

Jakkoliv se to může dnes zdát překvapivé, před sto lety nechybělo mnoho, aby se Mukařov zařadil mezi obce s vlastním nádražím. Blízký Kostelec nad Černými lesy, který patřil od středověku mezi významná centra oblasti, totiž nelibě nesl, že při vedení hlavních železničních tratí dostala přednost jiná města, a tak místní činorodí občané mezi lety 1905 a 1909 z vlastní iniciativy připravili projekt trati, která by spojila Říčany a Kostelec. Jedna ze zastávek by se nacházela právě v Mukařově (přesněji u osady Buda). Projektu se dostalo podpory úřadů, vyřešeno bylo i jeho financování, ale zpečetěn byl rozhodnutím ministerstva železnic z roku 1912. To sice výstavbu schválilo, ale až v horizontu 5–7 let. Bohužel mezitím vypukla 1. světová válka, která všechny plány a záměry nenávratně změnila. Hlasy pro výstavbu trati se ozývali i později, ale prvorepublikové úřady výstavbě trati nakloněny nebyly a po 2. světové válce rostoucí rozvoj automobilismu postavil železnici celkově na vedlejší kolej. Čas ale ukazuje, že železniční spojení by v této trase rozhodně zbytečné nebylo, jak se přesvědčuje každý, kdo tráví hodiny v kolonách na cestě do Prahy či zpět. Kdo ví, jestli tak 21. století nepřinese oprášení starých projektů. Ve prospěch železnice mluví i ohleduplnost k životnímu prostředí. Podrobněji o zdejších plánech se železnicí se dočtete tady.

Mapa stezky

Užitečné informace

Lékařská pohotovost Říčany, Komenského náměstí 1910 – tel.: 323601992, 323601992, 323602611

Policie ČR Obvodní oddělení Říčany, Masarykovo nám. 56 – tel.: 974881730, 974881730

Hasičský záchranný sbor Říčany, Černokostelecká 447 – tel.: 950881111, 950881011

Česká pošta Mukařov, Příčná 11 – tel.: 323660398, Po-Pá 8:00–11:00 – 13:00–17:00, So 8:00–10:00 (bez finančních služeb)

GPS pozice

N 49° 59.640', E 14° 44.830'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Mukařov-sko, občanské sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku
OS Mukařov-sko
e-mail:mukarov-sko@volny.cz
http://www.mukarov-sko.cz