česky english deutsch <<< >>>

Hojsova Stráž

Liebeshöhe

Knoflík, rys a rychtář z Hojsovy Stráže Život v horách nebyl nikdy lehký a ten v hlubokých lesích pomezního Královského hvozdu už vůbec ne. Šumava, kam dnes jezdíme za krásou přírody, na lyže a výlety, bývala končinami drsnými a nebezpečnými. Českému knížectví tu každou chvíli hrozil vpád německých vojsk, a tak se tu usadili „Králováci“, aby zemskou hranici hlídali a aby střežili i bezpečí obchodníků a poutníků na stezkách. Časem se tu promísilo české a německé obyvatelstvo a žilo tu pospolu – někdo byl lepší, někdo horší, ale v drsné krajině je jedno, jakou řečí kdo mluví, důležitější je, jaký je to člověk. Ve vesnici, jíž se dnes říká Hojsova Stráž, žil tehdy mladý rychtář jménem Čestislav. Byl to chlapík statný, široká ramena nesla na silném krku moudrou hlavu, a tak si Čestislava všichni považovali. A protože ani ten nejsilnější a nejmoudřejší chlap nechce žít sám, zamiloval se rychtář do krásné Adelheid, dcery čamrdáře z nedalekého Prenetu. Její tatík, podsaditý mužík kulaté tváře, si Čestislava záhy oblíbil a rád mu ukazoval, jak se vyrábějí knoflíky z lesklé perleti. Rychtář byl bystrý a měl šikovné ruce a hned si to také zkoušel. Jeden tuze pěkný pak daroval Adelheid jako příslib, že už brzo jí dá prstýnek a učiní ji paní rychtářovou. Bylo tenkrát příjemné babí léto a oni spolu hleděli do krajiny z kopce, kde se scházeli zamilovaní lidé ze široka daleka, což vrchu dalo jméno Milec. Byl už máj, poslední zbytky sněhu se choulily už jen v příšeří hlubokých hvozdů a kopce kolem se už zelenaly o stošest, louky kvetly a voněly, zkrátka radost pohledět. Ještě než slunce vstalo z růžových peřin, vypravil se Čestislav na pravidelnou obchůzku, zkontrolovat, zda české zemi nehrozí nějaké nebezpečí nebo zda se na stezkách mezi Čechami a Bavorskem nedějí nějaké nepravosti a zlé rejdy. Už dlouho měl totiž podezření, že všem Královákům přímo pod nosem tu rejdí parta pašeráků. Jde lesem, zhluboka nadechuje všechny jarní vůně, v srdci mu zní Adelheidin smích. Ale ostražité oči hledí tu do dálky, tu mezi stromy, jen aby jim nic neuniklo. Tu se Čestislavovi zazdálo, že mezi kmeny cosi zahlédl. Sejde z cesty a opatrně našlapuje. Zastaví se u statného dubu, skryje se za kmen a snaží se znovu uvidět to, co ho sem přivedlo. Pak se jen tiše usměje: to, co viděl, nebyli vojáci, ani pašeráci, ale dvě laně, které pomalu jdou mlázím a míří z lesa ven. Rychtář jde chvilku za nimi a pozoruje jejich ladnou chůzi. Dojde až na úzkou stezku, co vede po okraji strmého srázu. Laně po ní kráčejí dál. Vtom Čestislavovi za zády cosi zapraskalo. Rychtář se otočí a spatří tři stíny, které se hbitě vrhly do křoví při pěšině. Čestislav se schová za strom a čeká. Po chvilce se dva stíny s pytli přes rameno vyloupnou z křoví ven a jdou po cestičce jako by nic. Čestislavovi se mihne hlavou myšlenka na toho třetího. A vtom ucítí v zátylku strašlivou bolest, před očima se mu zatmí a on padá kamsi dolů. Dopadne. Ohromná bolest. A v mrákotách před sebou vidí velikého rysa. To je konec, napadne Čestislava. A pak už jen černo, tma a nic. Slunce stálo už hodně vysoko a rychtář se pořád z obchůzky nevracel. Ve vsi už po něm byla sháňka. Bylo třeba podepsat nějaká lejstra, vyplatit mužstvu žold a dvě sousedky potřebovaly rozsoudit čí je vejce, které slepice té jedné snesla na zápraží chalupy té druhé. Muži se vypravili na stezku, podívat se, zda se Čestislavovi něco nepřihodilo, ale všichni se vrátili s nepořízenou. Odpoledne se ta zpráva donesla i do čamrdářovy chalupy na Prenet. A protože to sem měla daleko a cestou natrefila na pár drben a klepen, dozvěděla se Adelheid, že jejího milého dozajista v lese rozsápal medvěd nebo ho přepadli pašeráci. Adelheid se zalily oči slzami, hodila si přes ramena šátek a vyběhla z chalupy. Utíkala, aniž věděla kam, z kopce dolů, do kopce nahoru, přes louku i lesem. Když se nakonec zastavila a setřela si slzy, vidí, že stojí na vrcholu kopce Milce, kde se svým milým prožila nejednu láskyplnou chvíli. Slunce se sklání k západu a narůžovělými paprsky líbá jarní trávu. Adelheid se smutně usadí na kámen a hledí do kraje. Domů to má daleko, do setmění se nevrátí. Snad zůstane u někoho na noc, ale co po tom, klidně zemře tady. Když se Čestislav ztratil, její život už stejně nemá cenu. „Ale ale, panenko, proč tak černé myšlenky?“ ozve se najednou vedle ní. Adelheid se otočí a spatří statného rysa. Krev jí ztuhne v žilách. Pak se nadechne a vzlykne: „Mému milému se přihodilo něco tuze strašného. Ráno vyrazil za svítání na obchůzku a nevrátil se.“ „Hory jsou kruté. Ale lidé jsou horší. Máš-li u sebe něco, co ti tvůj milý z lásky daroval, polož to sem na kámen. A jdi klidně domů. O svého rychtáře neměj strach,“ řekl rys. Adelheid ani chvilku nepřemýšlela, utrhla z blůzky knoflíček, který pro ni Čestislav vyrobil, položila jej na kámen a utíká dolů, do vsi. Tu prosí o nocleh a vypráví, co se jí na Milci přihodilo. Vypráví to každičkému na potkání, a tak se historka donese i ke trojici vypečených mládenců, kteří si na živobytí vydělávali pašováním z Čech do Němec a zpátky. Ještě než se setmělo docela, vyběhli na Milec a už natahují ruce po knoflíku na kameni. Sotva se ho však dotkli, stojí před nimi ohromný rys. „Pro copak jste si to přišli?“ ptá se hlasem, při němž všechny údy kamení a v ústech vysychá. „Jen tak,“ blábolí jeden. „Vážně, pro nic,“ blekotá druhý. Třetí svírá v dlani knoflík. „Tak knoflíku se vám zachtělo,“ řekne zase rys. A než se ti tři vzmůžou na jediné pípnutí, máchne přední tlapou a zasáhne jejich tváře. Máchne druhou a zasáhne je z druhé strany. Z hlubokých ran jim crčí krev. Otírají ji do rukávů, ale ne a ne ji zastavit. Bolest je ohromná. A když se podívají jeden na druhého, vidí, že ohromné je i znetvoření, které jim ten divný rys způsobil. „Lidičky, lidičky, rychtář je zpátky! Přivezli rychtáře!“ shon, křik a shluk lidí vytahoval z postelí další a další spáče. Bylo nad ránem, když do vsi přijel s vozem muž, jenž žil v lesích a živil se lovem zvěře. Tentokrát však na voze nemá žádného jelena, kance ani zajíce. Na kožešinách tu má uloženého rychtáře. „Našel jsem ho včera pod srázem,“ vypráví všem dokola. „Jdu lesem a tu vidím rysí stopy. Víte, nevídaně veliké, říkám si: to musí být ale kus. Jdu po nich – a ony zčista jasna končí. Přímo u bezvládného těla tohohle nebožáka. Donesl jsem ho k sobě do chalupy, ošetřoval ho, ale řeknu vám, vypadalo to s ním prachbídně. Potlučený, polámaný, buď spal, nebo blouznil, moc života jsem mu nedával. A pak najednou, krátce před západem slunce, jako by se stal zázrak. On se vám najednou začne uzdravovat, rány se zacelují, šrámy mizí. Teď už je jen zesláblý,“ říká lovec a rychtář se pomalu pokouší na voze vstát. Vtom přibíhá Adelheid. Obejme Čestislava, div že ho nestrhne z vozu dolů. Za pár dnů se rychtář uzdravil docela a na Letnice se konala veliká svatba. Všichni se veselili, radovali, tančili, zpívali a jásavě volali: „Hojsa hojsa hojsasa, hoja hoja hoj!“ A lidé z blízka i z daleka, kteří mají nějaké veliké přání nebo trápení, od té doby nosí na kopec Milec dárky z lásky. Přání upřímná a hluboká se pak vyplní. Kdo by však chtěl dárky z kopce ukrást, toho potká něco tuze ošklivého.

ZRNKO PRAVDY První osada v místech dnešní Hojsovy Stráže vznikla v první polovině 11. století, ale její původní jméno neznáme. Později se objevuje název Eisenstrass a poté i rychta Hojsovská. Původní obyvatelé byli strážci hranic, takzvaní Králováci. Když se mezi Českem a Bavorskem začal rozvíjet obchod a lidé proudili přes hranice tam i zpět, vznikla na Prenetu první celnice. Čamrdář vyráběl knoflíky z perleti. Vrchol nad Hojsovou Stráží nesl jméno Liebs Berg, dnes Milec a vyhlídce, ze které můžete pozorovat hřeben Královského hvozdu, se říkalo Liebeshöhe.

Liebeshöhe

Liebeshöhe

Vyhlídka

Vyhlídka

Užitečné informace

Česká pošta, s.p., Železná Ruda (tel. 376 326 313) PO – PÁ: 8:00 – 11:00, 13:00 – 17:00

Lékařská ordinace Železná Ruda (tel. 376 397 312) PO, ČT: 7:30 – 17:00, ÚT,ST, PÁ: 7:30 – 12:00,

Městská Policie Železná Ruda (tel. 602 437 686)

Hasiči Hojsova Stráž (tel. 606 312 870)

Hasiči Železná Ruda (tel. 724 347 596)

Lékárna Železná Ruda (tel. 376 397 032) PO – PÁ: 8:00 – 12:00, 13:00 – 17:00

Sběrný dvůr Železná Ruda ST: 14:00 – 18:00, SO: 8:00 – 12:00

Auto – pneu servis Dalibor Řehulka, Špičák 138 (tel. 605 803 685)

Odtahová služba, nákladní doprava KS Kontejner (tel. 725 809 030)

GPS pozice

N 49° 12.719', E 13° 11.441'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Město Železná Ruda
Milan Kříž
Tel.:602293443
e-mail:kriz@zeleznaruda.cz
http://