česky english deutsch <<< >>>

Kamenolom Žlutava

Společenstva a druhy obratlovců

Geomorfologická rozmanitost terénu je značně vysoká. Substrát je odlišný na dně a na těžebních stěnách, na deponiích i v lemových partiích. Střídají se zde plochy bez vegetačního pokryvu, plochy s řídkými trávníky i plochy s lesními porosty, které poskytují poměrně široké spektrum stanovišť (biotopů) pro volně žijící živočichy. Nedaleko vrátnice směrem do lomu se nachází malé jezírko, které je využíváno k technickým účelům provozu kamenolomu. V něm se rozmnožuje nepočetná populace ropuchy zelené (Pseudepidalea viridis). Při terénních průzkumech byla potvrzena přítomnost 1 druhu ohroženého a zvláště chráněného obojživelníka, 1 druhu ohroženého a zvláště chráněného plaza, 22 druhů ptáků (z toho 3 ohrožených a 1 zvláště chráněného) a 3 druhů savců (z toho 1 ohroženého). Obojživelníky (Amphibia) v kategorii NT – téměř ohrožené taxony Červeného seznamu reprezentuje ropuchy zelené (Pseudepidalea viridis) § SO. Z plazů (Reptilia) zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) § SO z kategorie NT – téměř ohrožené taxony. Společenstvo ptáků vykazuje nižší biologickou rozmanitost. Většina ptačích druhů hnízdí na stromech a v křovinách v okolních lesních porostech. Kategorii NT – téměř ohrožené taxony reprezentuje lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z kategorie LC – málo dotčené taxony zde žije vlaštovka obecná (Hirundo rustica) § O a vrabec polní (Passer montanus). Ze savců (Mammalia) se zde mimo jiné vyskytuje zajíc polní (Lepus europaeus) uvedený v Červeném seznamu v kategorii NT – téměř ohrožené taxony, lasice hranostaj (Mustela erminea) a liška obecná (Vulpes vulpes). Kamenolom je z hlediska výskytu obratlovců v současnosti takřka bezcenný.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců Ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) Ropucha zelená má zavalité tělo a nápadné příušní žlázy. Samci mohou ve střední Evropě dorůstat velikosti až 8 cm a samice 9 – 10 cm. Hlava tohoto druhu je výrazně široká. Oční zornice jsou charakteristicky vodorovné a mají eliptický tvar, duhovka bývá citrónově žlutá až nazelenalá. Příušní žlázy jsou při pohledu shora vzájemně rovnoběžné. Ušní bubínek je většinou dobře zřetelný. Na svrchní straně těla je ropucha zbarvena bíle, béžově či tmavohnědě na podkladu a je velmi výrazně poseta tmavozelenými či světlezelenými skvrnami, které mohou být propojené – zbarvení ropuchy je tak nejčastěji typicky maskovací. Břicho je šedavé až bělavé a často bez skvrnění, ale někdy může být i s malými tmavě zelenými skvrnami. Podél středové linie zad se výjimečně může nacházet světlý proužek, ale nikdy není tak výrazně žlutý, jako u ropuchy krátkonohé. Kůže je poseta typickými bradavičkami. U starších samic bývají bradavičky po stranách těla často zbarveny oranžově či červeně. Samci mají na hrdle vnitřní nepárový rezonanční měchýř, který je zřetelný při hlasových projevech. Vyskytuje se na suchých a polosuchých pastvinách i v narušených nepřírodních biotopech s převahou ploch s řídkým nezapojeným vegetačním pokryvem. Pro rozmnožování vyhledává mělké, prosluněné a velmi málo zarostlé vodní nádrže. Její potravu tvoří hlavně mravenci, brouci a měkké larvy hmyzu, méně pak motýli a mouchy. Mladí jedinci se živí chvostoskoky, mšicemi roztoči, klíšťaty a menšími druhy brouků. Pulci požírají různé řasy a mrtvou organickou hmotu (detritus). Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Lejsek bělokrký je druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). V Červeném seznamu obratlovců České republiky je uvedený v kategorii NT – téměř ohrožené taxony. V České republice je nejhojnější na jižní Moravě, směrem k severozápadu populační hustota výrazně klesá a na západě Čech druh téměř chybí. Lejsek bělokrký je o něco menší než vrabec domácí s tělem dlouhým 12 – 13,5 cm a hmotností 10 – 17 g. Samec svatebním šatě má čistě bílý proužek v týlu hlavy a bílý kostřec, spodek těla je bílý a hlava a křídla jsou kontrastně černá. Na křídlech má bílý proužek. Samec v prostém šatě podobně jako samice je šedohnědý s krčním proužkem pouze naznačeným. Mladí jedinci jsou svrchu skvrnití a hnědí podobně jako samice. Hnízdí jednou ročně v květnu až červnu ve světlých lesích. Hnízdo je miskovité, postavené ze stébel, kořínků, mechů a srsti v dutinách nebo hnízdních budkách. Samice snáší 5 – 8 modrozelených vajec, na kterých sedí 14 – 16 dnů. Mláďata krmí oba rodiče 14 – 17 dní. Potravu tvoří především létající hmyz. Lejsek bělokrký je tažný pták, ze zimovišť se vrací na přelomu dubna a května a odlétá na přelomu srpna a září.

Ropucha zelená

Ještěrka obecná

Lejsek bělokrký

GPS pozice

N 49° 11.781', E 17° 28.496'
[GPX]

[MAPY.CZ]