česky <<< >>>

Rudný lom Ejpovice

Historie lomu a těžby rudy

Železné rudy vznikaly v ordovickém moři za přispění suchozemské i podmořské vulkanické činnosti. Moře začalo zaplavovat oblast dnešního barrandienu začátkem ordoviku – v tehdejším členitém terénu se nejdřív tvořily různé laguny a v nich se hromadily splachy z okolní pevniny bohaté na železo pocházející ze zvětralých vulkanitů. Ze splachů vznikaly mimo jiné sedimentární železné rudy a s nimi i železité křemeny. Velkou roli hrálo také vysrážení či vyvločkování železa unášeného řekami do moře, tj. do prostředí s jiným chemismem. Kromě sedimentárních procesů vznikaly v ordoviku železné rudy také podmořským zvětráváním vulkanitů, z nichž se železo vyluhovalo a následně vysráželo v blízkém okolí. Ordovické sedimenty, resp. jejich denudační zbytky, dnes tvoří podlouhlou pánev, táhnoucí se od Plzně až k Úvalům, kde se noří pod mladší sedimenty české křídy. Pánev je maximálně 20 km široká a většina nalezišť se nachází v její západní polovině, kde ordovické horniny vystupují na největší ploše. Část východní je už do jisté míry překryta mladšími horninami siluru, devonu a ostrůvky křídy. V ordoviku barrandienu je celkem 10 rudních horizontů, i když těžebně významné jsou hlavně obzory oseckokváňský, kyšický a nučický. Kvalita těžené rudy byla proměnlivá. Obsah železa se pohyboval od 20 % po (výjimečných) 50 %. Trvalou příměsí byl SiO2, obvykle mezi 20 a 30 %, nepříznivý byl i vysoký obsah fosforu. Proměnlivé bylo mineralogické složení rud, nejen v rozdílných horizontech, ale i v rámci jednoho tělesa. Ve starších rudních polohách převažují hematitové oolitické rudy, zatímco ve svrchním obzoru nučickém jsou oolity chamositové nebo pelosideritové. Základní hmota bývá sideritová s různou příměsí jílů. Ložiska byla využívána od laténu, nejdříve ovšem snadno tavitelné zvětralé rudy na výchozech ložisek limonitového nebo hematitového typu. Železné rudy byly významnou surovinou už od raného období přemyslovského státu. Těžba železných rud podstatně vzrostla po vynálezu vysoké pece. Ta pro svůj nepřetržitý výrobní proces vyžadovala organizovaný přísun stabilního množství suroviny. Pece na dřevěné uhlí byly u nás zavedeny kolem roku 1600. Kovnatost vsázky byla většinou zhruba 20 % železa, takže pro tuto technologii představovaly barrandienské rudy nevyčerpatelný zdroj. S rozvojem technické revoluce od 2. poloviny 18. století a s využíváním uhlí těžba rudy vzrůstala až do 2. poloviny 19. století. Poslední snahy o rozvoj těžby se projevily v padesátých letech 20. století. Snaha o vybudování těžkého průmyslu vedla k rozsáhlému geologickému průzkumu. Byly zjištěny velké zásoby rud, většinou ale s nízkým obsahem železa. Ekonomicky beznadějnou situaci nezachránila ani výstavba úpravny hrudkovny v Ejpovicích a proto se postupně od záměru upustilo. V šedesátých letech byl uzavřen poslední důl a s ním i dlouhá historie těžby železných rud v barrandienu. Železné rudy byly v okolí Ejpovic a Klabavy těženy již v 15. století. Přímo v Klabavě byla v roce 1643 postavěna huť a v roce 1690 dokonce druhá pec. Hlavní rozkvět zdejší hlubinné těžby spadá do počátku a první poloviny 19. století, v jeho druhé polovině došlo k náhlému úpadku. V roce 1926 těžba v Ejpovicích končí, krátce byla obnovena za 2. světové války. Novodobá historie těžby na ejpovickém ložisku není příliš dlouhá. V letech 1950 – 1952 bylo provedeno geologické mapování oblasti. Byly zde provedeny první vrtné práce, které pokračovaly až do roku 1959. Z výsledku průzkumných geologických vrtů bylo jasné, že těžba povrchovým lomem bude zcela nerentabilní. Přesto však roku 1953 Železnorudné doly a hrudkovny Ejpovice převzaly část ložiska. Po podrobném průzkumu byla provedena skrývka a v roce 1954 zahájena lomová těžba železných rud. Maximální výše dosáhla v roce 1960 – přibližně 600 000 tun. K ukončení veškerých prací v dolu Ejpovice došlo v roce 1967. Důvodem byla nerentabilní těžba tří různých druhů železných rud s nízkým obsahem železa. Z celkového množství ověřených zásob železných rud bylo vytěženo necelých 5 %. Zajímavostí jsou dva tunely, které sloužily k odvedení řeky Klabavy mimo těžební prostor, jejich délka 1 563 m a průměr 2×5 m.

GPS pozice

N 49° 45.276', E 13° 30.249'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Leona Kupčíková
e-mail:leona.kupcikova@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz