česky deutsch <<< >>>

Lítovská výsypka

Historie těžby hnědého uhlí a geologie

První zmínka o těžbě uhlí v regionu pochází z „Horní knihy panství Sokolovského“. V roce 1760 bylo Karlu Josefu Klugovi povoleno dolování rud a kamenného uhlí poblíž slepého příkopu v Královském Poříčí. V roce 1945 bylo zaregistrováno 24 hlubinných dolů a 14 povrchových lomů, které patřily pod Československé doly v Praze. Od 50. let 20. století se hnědé uhlí začalo těžit povrchovým, velkoplošným způsobem, který zásadně změnil stav, vzhled a funkce krajiny i ekosystémů v severozápadních Čechách. Od 90. let 20. století se těžba na Sokolovsku soustředila do tří státních podniků sjednocených pod Sokolovskou uhelnou, a. s. V roce 2000 byla ukončena těžba v lomu Medard – Libík, odkud se skrývková zemina a hlušina vozily mimo jiné na Lítovskou výsypku. Zbytková jáma lomu Medard pak byla vodohospodářsky rekultivovaná postupným zatápěním vodou z řeky Ohře. Sokolovská pánev je z morfologického hlediska stupňovitý, oboustranný, příčně asymetrický příkop, protažený ve směru západojihozápad – východosevero­východ. Podle významných příčných zlomů se rozděluje pánev na západní (sokolovskou) a východní (karlovarsko-otovickou pánev). Hlavní hnědouhelné souvrství (eggenburg) se vyvíjelo z podloží plynule bez přerušení sedimentace. Nejspodnější část je tvořena uhelnatými jíly nebo rytmickým střídáním jílových a uhelných vrstev. Postupně se prosazuje uhelná sedimentace. Převládajícím sedimentačním prostředím uhelných slojí byla rozsáhlá akumulační plošina pokrytá rašeliništěm. Všechny uhelné sloje tohoto souvrství jsou autochtonní, prouhelnělé do hnědouhelné ortofáze. Nejspodnější uhelná sloj Anežka je vyvinuta jen v západní části pánve v mocnosti obvykle 6 – 12 m. V typickém vývoji je tvořena saprodetritickým a sapropelitickým uhlím kenelového typu. Střední, tzv. meziložní sloj vyvinutá také jen v nejzápadnější části pánve, vznikla odštěpením ze spodních vrstev sloje Antonín. Její mocnost nepřekračuje 5 m a kvalita je nízká vlivem přítomnosti velkého počtu jílových proplástků. Nejsvrchnější a nejmocnější uhelná sloj Antonín má průměrnou mocnost v jednotlivých lomech od 25 do 41 m. Je tvořena rytmicky zvrstveným humitovým uhlím. Klidná sedimentace uhelných slojí byla přerušována přínosem klastických usazenin a vulkanickou činností. Ze západu ústila daleko do pánve habartovská delta, jejíž denudační zbytek o mocnosti až 35 m pokrývá plochu okolo 5 km2. Deltové písky obsahují asociaci těžkých minerálů smrčinského žulového masívu (topaz, turmalín, aj.), a dokládají tak změnu říční sítě po vzniku sokolovské pánve.

Uhelné vrstvy v povrchovém lomu na Sokolovsku

GPS pozice

N 50° 9.493', E 12° 31.292'
[GPX]

[MAPY.CZ]