česky <<<

Těžebna písku Spytihněv

Rekultivace území

Organizace oprávněná dobývat ložisko nerostných surovin přikládá v souladu s ustanoveními zákona č. 44/1988 Sb. a vyhlášky ČBÚ č. 104/1988 Sb. k žádosti o povolení činnosti prováděné hornickým způsobem Plán otvírky, přípravy a dobývání. Jeho součástí je také Plán sanace a rekultivace území dotčeného těžbou, který musí obsahovat technický plán a harmonogram prací; vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání; návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření. Plocha Těžebny štěrkopísku Spytihněv byla v souladu s ustanoveními zákona ČNR č. 334/1992 Sb. dočasně odňata ze zemědělského půdního fondu. Vzhledem k tomu byla po ukončení těžby na větší části ploch souše provedena technická rekultivace a následná biologická, v daném případě zemědělská rekultivace. Technická rekultivace zahrnovala odstranění všech technických zařízení úpravy břehových partií vodních nádrží a terénních nerovností. Cílovým stavem biologické rekultivace jsou trvalé travní porosty. Při technických rekultivacích byly v terénu odstraněny všechny vyvýšeniny a prohlubně. Tím došlo k nežádoucímu snížení geomorfologické diverzity a k úbytku biotopů. V důsledku těžby štěrkopísku pod úrovní hladiny podzemní vody, byla větší část těžebny po ukončení dobývacích aktivit zatopena. V lokalitě vznikla soustava nových jezer, která se stala biocentrem regionálního významu a fungují v okolní zemědělsky intenzivně využívané krajině jako důležitý ekostabilizační prvek. Jezera slouží nejen k rekreačním účelům, ale také ke zvyšování biologické rozmanitosti druhů organismů. Na menší části ploch ovlivněných těžbou byla po technických úpravách terénu provedena lesnická rekultivace. Do poloviny 50. let 20. století byly především na poklesech poddolovaných území realizovány výsadby nenáročných rychle rostoucích pionýrských dřevin topolu osiky (Populus tremula) či vrby jívy (Salix caprea). Od 60. let 20. století se začal využívat širší sortiment přípravných, melioračních a cílových dřevin. V 70. a 80. letech 20. století byly na větších plochách upravených technickými rekultivacemi vysazovány meliorační dřeviny, např. bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). Od 90. let 20. století jsou po útlumu zemědělské a potravinářské výroby výrazně preferovány lesnické rekultivace uskutečňované v rámci koncepce krajinně ekologické obnovy velkoplošných území. Ve druhé dekádě 21. století tento trend pokračuje. Provedení i konečný výsledek lesnických rekultivací musí respektovat požadavky zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky MZe ČR č. 77/1996 Sb. Lesnická rekultivace je charakterizována dvěma fázemi. První z nich, která většinou trvá 1 – 3 roky, tvoří mechanická a chemická příprava půdy a vlastní výsadba dřevin. Majitelé pozemků a rekultivační firmy jednoznačně preferují budoucí ekonomický přínos před ekologickými a environmentálními funkcemi nových lesů. Proto na lokalitách typu pískoven, těžeben kaolinů, odvalů po těžbě černého uhlí i některých výsypek po těžbě hnědého uhlí nejčastěji vytvářejí stejnověké borové monokultury. Jejich záměrem je vypěstovat na rekultivovaných plochách co nejrychleji hospodářské porosty borovice lesní (Pinus sylvestris) s vysoce kvalitním kmenovým dřevem bez suků, které je výsledkem růstu stromů ve velmi hustém sponu. Druhou fází lesnické rekultivace je následná pěstební péče realizovaná po dobu 6 – 8 let, která se skládá z vylepšování provedených výsadeb, hnojení kultur, okopávání, ožínání, ochrany proti zvěři, závlah a podle potřeby z prořezávek a případně i tvarových řezů. Při lesnických rekultivacích jsou v současnosti téměř vždy v průběhu fáze mechanické a chemické přípravy půd paradoxně likvidovány ekologicky velmi hodnotné porosty přirozených náletových dřevin, které by nově vysazované monokultury výrazně obohatily. K vlastním výsadbám jsou velmi často používány nepůvodní druhy dřevin nebo druhy, které neodpovídají nadmořským výškám, zeměpisným polohám rekultivovaných lokalit a jejich morfologii. Takové postupy společně s jednorázovou, velkoplošnou a příliš hustou výsadbou vedou ke vzniku lesních porostů s nevhodnou druhovou skladbou a věkovou i prostorovou strukturou, jež jsou z biologického a ekologického hlediska téměř bezcenné. Lesnická rekultivace na menší části ploch narušených těžbou v Těžebně štěrkopísku Spytihněv v podstatě respektovala mapu potenciální přirozené vegetace a pokusila se zrekonstruovat typický tvrdý luh podsvazu Ulmenion, především středoevropské asociace jilmových doubrav (Querco-Ulmetum).

Zemědělská rekultivace větší části ploch souše v Těžebně štěrkopísku Spytihněv

Lesnická rekultivace menší části ploch souše v Těžebně štěrkopísku Spytihněv

GPS pozice

N 49° 8.385', E 17° 30.900'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz