Těžebna písku Spytihněv
Společenstva a druhy hub
Těžebna štěrkopísku Spytihněv je rozsáhlé území silně pozměněné těžbou nerostných surovin. Původní lužní lesy nejprve nahradily velké celky zemědělsky intenzivně obhospodařovaných ploch. V rámci těžebního prostoru vznikly na jejich místě po odtěžení nerostné suroviny rozsáhlé vodní nádrže. V širším okolí v krajině i nadále převládají velkoplošné agroekosystémy s minimem ekostabilizačních prvků. Zemědělské pozemky jsou dlouhodobě hnojeny a z nich do okolního prostředí pronikají eutrofizující splachy, především dusičnany. V lemových partiích vodních nádrží v jižní části nepřírodního biotopu jednoznačně dominují různé druhy vrb. V hojném počtu se zde vyskytuje vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix euxina), vrba bílá (Salix alba), vrba popelavá (Salix cinerea), vrba nachová (Salix purpurea), aj. Tyto dominantní dřeviny doplňuje topol osika (Populus tremula), topol bílý (Populus alba) a na sušších místech bříza bělokorá (Betula pendula) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Rostou zde makroskopické houby preferující vyšší vlhkost a obsah živin v substrátu a větší množství rychle se rozkládajícího opadu z vrb, topolů a z porostů rákosu obecného (Phragmites australis). Jsou přítomny druhy iniciálních i pokročilých stadií vývoje lužních lesů. Nacházejí se zde také druhy vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny. Mykorhiza je symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin. Je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin. Na plochách s lemovými porosty na substrátu bohatém živinami a se silnějšími vrstvami opadu rostou druhy makroskopických hub typické pro pokročilá až klimaxová stadia přirozené ekologické sukcese. Z mykologického hlediska není Těžebna štěrkopísku Spytihněv příliš zajímavá. Biodiverzita makroskopických hub je v tomto nepřírodním biotopu průměrná. Celkem zde bylo nalezeno 23 druhů makroskopických hub (z toho 3 ohrožené). Mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga) je v Červeném seznamu hub České republiky evidovaný v kategorii ?EX – nezvěstné taxony, hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus) a paluška rudonohá (Typhula erythropus) v kategorii DD – taxony, o nichž není k dispozici dostatek údajů. Makroskopické houby se nejvíce vyskytovaly v lemových porostech se vzrostlými vrbami a topoly a s vytvořeným keřovým i bylinným patrem. Mecháček síťnatý byl nalezen před expedicí Štěrkovny Spytihněv, kde byly rovné a vlhké plochy porostlé dominantně mechorosty a křovitými vrbami. Společně s ním rostlo v tomto biotopu také několik druhů slzivek (Hebeloma).
Ohrožené a zvláště chráněné druhy hub Mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga) Mecháček síťnatý je velmi vzácná stopkovýtrusá houba (Agaricomycetes) z čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). V Červeném seznamu hub České republiky je uveden v kategorii ?EX – nezvěstné taxony. Do 60. let 20. století byl ve středních Čechách dosti hojný. Od 70. let vymizel a nebyl hlášen žádný jeho nález. V současné době byl opět zaznamenán v 6 různých nepřírodních biotopech České republiky. Vyskytuje se na různých druzích mechů rostoucích na podmáčených plochách. Preferuje velké mechy na močálovitých loukách. Tenký klobouk o průměru 1 – 4 cm je hladký, lopatkovitého, ouškovitého či hlívovitého tvaru. Barvu má světle šedou, žlutavě šedou až šedohnědou. V mládí celistvý okraj je později ozdobně laločnatý. Žilnaté příčně pospojované lupeny jsou nevýrazné, bílé až šedavé. Třeň je nenápadný, boční, někdy úplně chybí. Výtrusy jsou dlouze stopečkaté, skoro kulovité. Roste na živých rostlinách mechorostů od září do prosince.
Mecháček síťnatý
Hřib mokřadní
Paluška rudonohá
