česky english deutsch <<< >>>

Těžebna kaolinu Nepomyšl

Společenstva a druhy hub

Lokalita je tvořena velkými plochami v pokročilém stadiu přirozené ekologické sukcese zarostlými stromy a keři. V keřovém patru je dominantní vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix euxina) a vrba nachová (Salix purpurea) s příměsí hlohu obecného (Crataegus laevigata), hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna), růže šípkové (Rosa canina) a slivoně trnky (Prunus spinosa). Ve stromovém patru mají dominantní zastoupení topol osika (Populus tremula), bříza bělokorá (Betula pendula) a vrby (Salix). V příměsi je častý jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a dub zimní (Quercus petraea), menší zastoupení má modřín opadavý (Larix decidua) a třešeň obecná (Prunus avium). V části území zarostlé dřevinami je pro saprofytní houby dostupné velké množství opadu z listí i drobných větviček a odumřelých větví a kmenů. Spektrum saprofytních hub, které žijí na odumřelých organismech, je ovlivněno charakterem půdního substrátu. V místech, kde na povrch vystupuje kaolin a jemně zrnité písky, se vyskytují řídké trávníky, někdy s třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos). V travních porostech na skrývkové zemině je vyšší dostupnost dusíku a v důsledku toho se zde vyskytují jiné, běžnější druhy typické pro stanoviště s vyšším obsahem živin. Kaolin i písčité substráty jsou značně přesychavé, takže v suchých periodách vegetační sezóny je výskyt hub sporadický. Saprofytní houby se objevují ve vlhkém období všech aspektů, pravidelně spíš později na podzim, kdy se zvyšuje i vlhkost vzduchu. Z mykologického hlediska je bývalá Těžebna kaolinu Nepomyšl vcelku zajímavá. Biodiverzita makroskopických hub je v tomto nepřírodním biotopu vcelku vysoká. Celkem zde bylo nalezeno 45 druhů makroskopických hub. Z toho penízovka páchnoucí (Tephrocybe rancida) je v Červeném seznamu hub České republiky uvedena v kategorii NT – téměř ohrožené taxony. V Těžebně kaolinu Nepomyšl byl nalezen ryzec vodopásý (Lactarius aquizonatus), který je novým druhem pro Českou republiku. Převažují druhy hub vázané na ekosystémy nivních porostů a rovněž druhy vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny jako je bříza bílá (Betula pendula), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix euxina), topol osika (Populus tremula). Mykorhiza – symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin, je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin.

Ryzec vodopásý

Ohrožené a zvláště chráněné druhy hub Penízovka páchnoucí (Tephrocybe rancida) Penízovka páchnoucí je vzácná stopkovýtrusá houba (Agaricomycetes) z čeledi líhovitých (Lyophyllaceae). V Červeném seznamu hub České republiky je uvedena v kategorii NT – téměř ohrožené taxony. Vyskytuje se zřídka saprotrofně na zemi v listnatých a smíšených lesích, ojediněle také mimo les v remízech, křovinách a na hrázích rybníků. Často ji najdeme v nepřírodních biotopech na plochách narušených lidskou činností, např. těžbou nerostných surovin. Klobouk o průměru 2 – 5 cm je v mládí polokulovitý až zvoncovitý, později plochý se středovým hrbolkem. Povrch klobouku je hladký, zbarvení šedé, šedohnědé až šedočerné, v centrální části tmavší. Válcovitý třeň je vysoký 3 – 8 cm a tlustý až 0,5 cm. Barvu má šedou až šedohnědou, v horní části světlejší, na bázi až šedočernou. U báze je bíle plstnatý. Dužnina je tenká, šedá až šedočerná, silně okurkově a moučně vonící. Výtrusný prach je bílý, výtrusy kapkovité až eliptické. Penízovka páchnoucí roste od srpna do listopadu. Je nejedlá.

Druhy hub nové pro Českou republiku Ryzec vodopásý (Lactarius aquizonatus) Ryzec vodopásý je vzácná houba z čeledi holubinkovitých (Russulaceae). Je novým druhem pro Českou republiku. Při biologických a ekologických průzkumech v letech 2007 – 2011 byl nalezen v 6 nepřírodních biotopech. Roste vzácně na sušších lokalitách v jehličnatých i listnatých lesích, často pod břízami, vrbami, osikami a borovicemi na kyselých půdách s tenkou vrstvou humusu. Klobouk o průměru 6 – 15 cm má v mládí podvinutý okraj. Ve středu je mírně nebo pupkovitě vmáčklý, později má až nálevkovitý tvar. Pokožka klobouku je hladká, na okraji chlupatá, i pod chloupky lepkavá, bělavá nebo nažloutlá, ve středu někdy tmavší, krémová, při okraji klobouku obvykle s několika krémově vodnatými pásy. Lupeny jsou sbíhavé, s četnými lupénky, u třeně často větvené, krémové až narůžovělé. Dutý, válcovitý třeň je obvykle dosti krátký 2 – 6 cm a tlustý až 1,5 – 4 cm. Barvu má bílou až krémovou, na bázi je někdy jemně chloupkatý. Dužnina je bělavá, na řezu pod pokožkou třeně a klobouku postupně žloutnoucí. Chuť je mírně palčivá nebo svíravá, vůně slabě nakysle ovocná. Výtrusný prach je smetanový, výtrusy jsou eliptické úzké a spíše drobné. Ryzec vodopásý roste od srpna do října. Je nejedlý.

Křemenáč březový

GPS pozice

N 50° 13.607', E 13° 20.749'
[GPX]

[MAPY.CZ]