česky deutsch <<<

Rašeliniště Kozohlůdky

Historie těžby rašeliny

Rašeliniště jsou mokřadní biotopy s vysokou produkcí rostlinné biomasy. Odumřelé části rostlin se však v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro život rozkladných organismů (dekompozitorů) nedostatečně rozkládají. V rašeliništi proto dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Vrstvy odumřelých částí rostlin postupně narůstají a ve spodních partiích bez přístupu vzduchu se mění na rašelinu v procesu zvaném rašelinění. Podmínky pro vznik rašelinišť tvoří zejména nepropustné podloží, které dokáže na povrchu trvale zadržovat velké množství vody. Lokality s tvarem mělkých plochých sníženin se také musejí nacházet v oblastech s vysokým úhrnem srážek, v okolí vydatných pramenů apod. Další podmínkou je nízký obsah živin v prostředí. Trvalé zamokření podporuje růst zejména mechů. Při rozkladu organických zbytků ve stagnující vodě se spotřebovává kyslík a další organické zbytky se ukládají nerozložené ve formě humolitu. Nízký obsah živin má za následek zpomalení až zastavení aktivity dekompozitorů a to vede k ukládání humolitu. Rašeliniště vzniká velmi dlouho, proto je téměř nemožné vytvořit ho uměle. Za rok se vytvoří pouze 1 – 2 mm silná vrstva rašeliny. Rašeliniště v České republice mají mocnost zhruba do osmi metrů. Podle druhů organismů, chemického složení substrátu a dalších podmínek rozeznáváme rašeliniště vrchovištní (vrchoviště), rašeliniště slatinné (slatiniště) a rašeliniště přechodné. Rašelina se používá jako palivo, prostředek pro zvýšení úrodnosti půdy, stelivo pro hospodářská zvířata a v současnosti zejména pro přípravu léčebné účely. Rašelina byla původně těžena tzv. borkováním, které bylo k rašeliništi relativně šetrné. Ruční těžba se prováděla v květnu po ukončení jarních prací na polích. Před vlastní těžbou bylo rašeliniště odvodněno vybudováním odvodňovacích kanálů. Poté se odlesnilo a zbavilo povrchové vrstvy, tzv. mourovky. K vlastní těžbě rašeliny se používala zvláštní lopatka, zvaná želízko. Ostrým nástrojem ve tvaru písmene L se z vrstvy rašeliny vykrojila tzv. borka o velikosti cihly. Borky obsahovaly až 85 % vody a proto se odvážely na výkladiště, kde se rovnaly jedna vedle druhé. Asi po 10 dnech se šraňkovaly, tj. stavěly do kapliček, vždy 3 proti sobě a čtvrtým borkem se zastřešovaly. Po dvou až čtyřech týdnech se stavěly do figur, dutých kopek, ve kterých byly ponechány až do zimy, kdy se z blat odvážely. Borkování probíhalo většinou pomístně a tak pomalu, že rašelina stačila dorůstat. Oproti tomu plošná, průmyslová těžba rašeliniště vede k jeho trvalému poškození nebo zániku. Jedná se o frézování vrstev rašeliny na odvodněném rašeliništi. Rašeliniště se frézují ve vrstvách o tloušťce 4 – 5 cm. Nafrézovaná rašelina se suší, obrací, shrnuje a nakonec sběracími vozy odváží na tzv. výložníky. Proces těžby se opakuje až do vytěžení ložiska. Průmyslová těžba rašeliny končí v okamžiku, kdy nad matečným podkladem zbývá 60 cm původní rašeliny. Těžbou pod tuto hranici by došlo k nežádoucím jevům, např. k nepřiměřenému zvýšení kyselosti půdy. Po dokončení průmyslové těžby je nutné vytěžené plochy rekultivovat. Rekultivace se provádí např. zalesněním, které však vede k definitivnímu zničení rašelinného ekosystému. Další možností je přehrazení odvodňovacích kanálů. Tak dojde ke zvýšení hladiny podzemní vody v rašeliništi a opětovnému nastartování rašelinotvorného procesu.

Rašelina

Na Rašeliništi Kozohlůdky se rašelina začala těžit po roce 1900. Až do 50. let 20. století se těžilo ručně (borkováním). Později byla rašelina těžena průmyslovým způsobem. Těžba byla ukončena v 60. letech 20. století. Nedaleko naučné stezky Borkovická blata je v terénu možné zaregistrovat pozůstatky úzkokolejné dráhy o rozchodu 600 mm, kterou v minulosti provozoval státní podnik Rašelina Soběslav. Dráha sloužila k dopravě vytěžené rašeliny na vykládkovou rampu v areálu podniku. Její provoz byl zajišťován motorovými lokomotivami. Těžba rašeliny na Borkovických blatech i provoz úzkokolejné dráhy byly ukončeny v 70. letech 20. století. Podnik Rašelina Soběslav, a. s. zde má svůj závod i v současnosti. Nachází se asi 2 km severně od obce Borkovice v těsné blízkosti silnice Soběslav – Mažice a funguje jako sušárna rašeliny dovezené z jiných těžeben.

GPS pozice

N 49° 12.742', E 14° 38.883'
[GPX]

[MAPY.CZ]