česky <<<

Těžebna písku Polešovice

Rekultivace území

Organizace oprávněná dobývat ložisko nerostných surovin přikládá v souladu s ustanoveními zákona č. 44/1988 Sb. a vyhlášky ČBÚ č. 104/1988 Sb. k žádosti o povolení činnosti prováděné hornickým způsobem Plán otvírky, přípravy a dobývání. Jeho součástí je také Plán sanace a rekultivace území dotčeného těžbou, který musí obsahovat technický plán a harmonogram prací; vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání; návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření. Plocha Těžebny štěrkopísku Polešovice byla v souladu s ustanoveními zákona ČNR č. 334/1992 Sb. dočasně odňata ze zemědělského půdního fondu. Vzhledem k tomu bude po ukončení těžby na větší části ploch souše provedena technická rekultivace a následná biologická, v daném případě zemědělská rekultivace. Technická rekultivace bude zahrnovat úpravy terénních nerovností. Cílovým stavem biologické rekultivace budou trvalé travní porosty a polní kultury. Na menší části ploch ovlivněných těžbou bude po technických úpravách terénu provedena lesnická rekultivace. Do poloviny 50. let 20. století byly především na poklesech poddolovaných území realizovány výsadby nenáročných rychle rostoucích pionýrských dřevin topolu osiky (Populus tremula) či vrby jívy (Salix caprea). Od 60. let 20. století se začal využívat širší sortiment přípravných, melioračních a cílových dřevin. V 70. a 80. letech 20. století byly na větších plochách upravených technickými rekultivacemi vysazovány meliorační dřeviny, např. bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). Od 90. let 20. století jsou po útlumu zemědělské a potravinářské výroby výrazně preferovány lesnické rekultivace uskutečňované v rámci koncepce krajinně ekologické obnovy velkoplošných území. Ve druhé dekádě 21. století tento trend pokračuje. Provedení i konečný výsledek lesnických rekultivací musí respektovat požadavky zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky MZe ČR č. 77/1996 Sb. Lesnická rekultivace je charakterizována dvěma fázemi. První z nich, která většinou trvá 1 – 3 roky, tvoří mechanická a chemická příprava půdy a vlastní výsadba dřevin. Majitelé pozemků a rekultivační firmy jednoznačně preferují budoucí ekonomický přínos před ekologickými a environmentálními funkcemi nových lesů. Proto na lokalitách typu pískoven, těžeben kaolinů, odvalů po těžbě černého uhlí i některých výsypek po těžbě hnědého uhlí nejčastěji vytvářejí stejnověké borové monokultury. Jejich záměrem je vypěstovat na rekultivovaných plochách co nejrychleji hospodářské porosty borovice lesní (Pinus sylvestris) s vysoce kvalitním kmenovým dřevem bez suků, které je výsledkem růstu stromů ve velmi hustém sponu. Druhou fází lesnické rekultivace je následná pěstební péče realizovaná po dobu 6 – 8 let, která se skládá z vylepšování provedených výsadeb, hnojení kultur, okopávání, ožínání, ochrany proti zvěři, závlah a podle potřeby z prořezávek a případně i tvarových řezů. Při lesnických rekultivacích jsou v současnosti téměř vždy v průběhu fáze mechanické a chemické přípravy půd paradoxně likvidovány ekologicky velmi hodnotné porosty přirozených náletových dřevin, které by nově vysazované monokultury výrazně obohatily. K vlastním výsadbám jsou velmi často používány nepůvodní druhy dřevin nebo druhy, které neodpovídají nadmořským výškám, zeměpisným polohám rekultivovaných lokalit a jejich morfologii. Takové postupy společně s jednorázovou, velkoplošnou a příliš hustou výsadbou vedou ke vzniku lesních porostů s nevhodnou druhovou skladbou a věkovou i prostorovou strukturou, jež jsou z biologického a ekologického hlediska téměř bezcenné. Predikovat budoucnost těžebny štěrkopísku Polešovice je značně obtížné. Výsledná geomorfologie pískovny a z ní plynoucí stanovištní poměry a sukcesní trendy zatím nejsou známy a nelze je dobře odhadnout. V dynamice vegetace v nivách řek se silněji než kde jinde uplatňuje efekt motýlího křídla, tedy citlivé závislosti vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Příkladem jsou anemochorní vrby a topoly. Pokud se uchytí, snadno ve vegetaci dominují, ale jejich uchycení je vázáno na speciální podmínky. Jejich semena mají extrémně krátkou klíčivost a uchytí se jen, pokud mají vlhký substrát. Pokud se tedy po několik prvních let nestihnou uchytit, později už to nedokážou a výsledně kontaktují vrbové luhy a nízké trávníky. Přitom startovní podmínky obou typů vegetace se lišily jen nepatrně a nakrátko. Podobné je to s rákosem, který se po náhodném uchycení silně klonálně šíří a dominuje. Lokalita je v dosahu velkých povodní. To ale znamená možnost velkého předem neodhadnutelného přeformování jak stanovišť (akumulace uloženin, změněný živinový obsah), tak skladby druhů schopných lokalitu kolonizovat (diaspory druhů přihnaných povodní). Případná rekultivace lokality má smysl, pokud bude cílem rekreační plocha. Kde budou cílem přírodní biotopy, lze buď vše ponechat sukcesi, anebo počátky sukcese moderovat např. zásahy do reliéfu, skladby substrátu apod. Bližší rozvahu bude možné udělat teprve před ukončením těžby.

Severní část Těžebny štěrkopísku Polešovice

GPS pozice

N 49° 0.858', E 17° 21.847'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz