Odval Dolu Felix – Jan
Společenstva a druhy bezobratlých živočichů
Bezobratlí živočichové jsou na odvalu Felix – Jan zastoupeni obvyklými společenstvy počátečních stadií přirozené ekologické sukcese v nepřírodních biotopech charakterizovaných převahou ploch se substrátem bez vegetačního krytu nebo jen velmi řídce zarostlým. Skupina blanokřídlých žahadlových (Hymenoptera: Aculeata) je zde reprezentována 28 druhy. Z nich ploskočelka Lasioglossum semilucens je v Červeném seznamu bezobratlých ČR evidována v kategorii EN – ohrožené taxony a zlatěnka Chrysis germari v kategorii VU – zranitelné taxony. Kromě toho tady byly určeny 4 druhy čmeláků: čmelák polní (Bombus pascuorum), čmelák skalní (Bombus lapidarius), čmelák zemní (Bombus terrestris) a pačmelák lesní (Bombus sylvestris), které jsou jako ohrožené druhy zvláště chráněné podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Na odvalu se vyskytují také běžní zástupci řádu brouků (Coleoptera). Z řádu motýlů (Lepidoptera) zde bylo dokumentováno 9 druhů: babočka kopřivová (Aglais urticae), babočka paví oko (Inachis io), bělásek rezedkový (Pontia daplidice), bělásek řepový (Pieris rapae), bělásek zelný (Pieris brassicae), okáč metlicový (Hipparchia semele), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus), perleťovec malý (Issoria lathonia) a zavíječ zdobený (Evergestis frumentalis). Žádný z těchto druhů není evidovaný v Červeném seznamu bezobratlých ČR, ani zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb.
Ohrožené a zvláště chráněné druhy bezobratlých živočichů Čmelák polní (Bombus pascuorum) Čmelák polní je zástupce blanokřídlých žahadlových z čeledi včelovitých (Apidae). Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Hlavu má středně dlouhou, sosák dlouhý. Ochlupení na hrudi je proměnlivé od červenohnědé po šedočernou. Zadeček na 1. – 4. článku šedočerně, na 5. a 6. článku žluto až červenohnědě ochlupený. Nezřídka má na hrudi červenohnědě nebo šedočerně vyznačená místa. Královny vyletují už časně koncem března až do poloviny května Protože je schopen přizpůsobit se širokému spektru prostředí, je jedním z nejhojnějších druhů čmeláků u nás. Za příznivých podmínek fungují rodiny až do listopadu. Hnízda staví v norách hlodavců, ale i na povrchu v shromážděném blízko ležícím materiálu, mechu, pod střechami budov atd. V hnízdě bývá 60 – 150 jedinců.
Čmelák skalní (Bombus lapidarius) Čmelák skalní je zástupce blanokřídlých žahadlových z čeledi včelovitých (Apidae). Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Matka je velká 20 – 23 mm, tělo má černé a konec zadečku ohnivě červený. Stejně jsou zbarveny i dělnice. Samec má navíc žluté čelo a předohruď. V přírodě se nejvíce objevuje v době květu hluchavek. Hnízdí v početných koloniích s několika sty jedinců nejčastěji pod zemí, ale někdy obsazuje i vhodné nadzemní úkryty. V hnízdě ukládají dělnice pyl a med do zvláštních voskových nádob, ze kterých později krmí larvy podobně jako včely. V hnízdě bývá 100 – 300 jedinců.
Čmelák zemní (Bombus terrestris) Čmelák zemní je zástupce blanokřídlých žahadlových z čeledi včelovitých (Apidae). Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Tělo tohoto našeho nejznámějšího čmeláka je oválné, černé barvy se žlutohnědým pruhem za hlavou na předohrudi a uprostřed na druhém zadečkovém článku a s bílým koncem zadečku (čtvrtý a pátý článek). Dělnice měří kolem 16 mm, matka 25 mm. První dělnice (o které pečuje jen matka) jsou velké jen 8 až 10 mm. Hnízdí pod zemí v početných koloniích, které běžně tvoří 100 – 600 jedinců. V hnízdě ukládají dělnice pyl a med do zvláštních voskových nádob, ze kterých později krmí larvy podobně jako včely. Patří mezi první jarní opylovače. Opyluje ovocné stromy a je jedním z nejdůležitějších opylovačů jetelových kultur. Vyskytuje se v celé Evropě, v Malé Asii, v severní Africe a na Kanárských ostrovech. Zavlečen byl na Nový Zéland a do Austrálie. V ČR je rozšířen spíše v nižších a středních polohách.
Pačmelák lesní (Bombus sylvestris) Pačmelák lesní je zástupce blanokřídlých žahadlových z čeledi včelovitých (Apidae). Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Velmi se podobá pačmeláku norskému, liší se od něj jen tvarem posledních článků zadečku a kopulačního orgánu. Je černý, na hrudi za hlavou má asi 2 mm široký žlutý příčný proužek, který končí někdy až 2 mm pod nasazením křídel. Přední články jsou černé, od 4. článku až na konec těla bílé. Celým zadečkem však prosvítá leskle černý chitinový pancíř, tak odolný, že jej i královna čmeláka lučního či horského, u nichž především parazituje, může jen zřídkakdy při souboji svým žihadlem probodnout. Čmeláčí hnízda hledá od poloviny dubna do konce května. U nás je poměrně hojný především v lesnatých oblastech středních a vyšších poloh.
Čmelák skalní
Babočka kopřivová
Babočka paví oko
