Kamenolom Radobýl
Kulturní krajina dolního Polabí a Českého středohoří a výhledy
Kulturní krajina dolního Polabí je člověkem zcela přeměněná (plně antropogenizovaná), hustě osídlená, s velkými průmyslovými komplexy v Lovosicích a v Ústí nad Labem a se zemědělskými plochami obhospodařovanými v nevhodně velkých lánech jižně od Lovosic a Litoměřic. Ekostabilizační prvky se v této oblasti téměř nevyskytují. Z vrcholu Radobýlu je na severoseverozápadě velmi dobře vidět nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka (836,5 m n. m.). Milešovka je považována za místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách a za největrnější horu Česka – úplné bezvětří zde podle dlouhodobého pozorování panuje v průměru jen 8 dní v roce. Na vrcholu Milešovky vznikla ve 20. letech 19. století jedna z prvních horských restaurací v Čechách. V roce 1905 byla na vrcholu zřízena meteorologická stanice a u ní pak 19 metrů vysoká rozhledna. Dnes je na vrcholu hory umístěno stálé meteorologické pracoviště Ústavu fyziky atmosféry, který je součástí Akademie věd ČR. Nachází se zde také významný telekomunikační bod užívaný zejména pro dálkový přenos dat (mimo jiné také pro komunikaci mezi Prahou a některými městy v severních Čechách). Pro zajištění provozu na vrcholu hory byla od severu zřízena malá nákladní lanová dráha. Masiv Milešovky je budován sodalitickým trachytem šedé až zelenavě šedé barvy s vyrostlicemi alkalického živce, hauynu, sodalitu a amfibolu. Hornina místy vytváří mohutné sloupy, rozpadající se šikmo k podélné ose na desky. Při úpatí vystupují i čedičové horniny. Jižní polovinu kužele obepínají druhohorní slínovce a vápnité jílovce březenského souvrství. Hranici mezi nimi a vulkanitem kryjí většinou sutě. Severní polovina hory je kryta třetihorními jíly, tufy, svahovými hlínami a sutěmi. Při jihozápadním úpatí je plynulost svahů o sklonu až 30° narušena kolmou asi 30 metrů vysokou stěnou Výřích skal bez porostu. Na několika místech jsou pěkné ukázky ventarol. V roce 2013 došlo k opětnému vyhlášení národní přírodní rezervace ve vrcholové partii Milešovky (původně byla rezervace zřízena již v roce 1951). Nové vyhlášení odstranilo rozdíly mezi historickými údaji a současnou rozlohou území, které vyžaduje ochranu (60,32 ha). Na příkrých stráních roste především dub, občas buk, javor nebo smrk. Na světlejších místech nebo blízko skalních výchozů se vyskytují zvláště chráněné nebo ohrožené druhy rostlin, např. kosatec bezlistý (Iris aphylla) nebo lilie zlatohlávek (Lilium martagon), na podvrcholových sutích kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), na teráskách a římsách Výřích skal tařice skalní (Aurinia saxatilis) a mohutné vitální porosty medvědice léčivé (Arctostaphylos uva-ursi). Fauna má výrazně lesní ráz se zastoupením podhorských a horských druhů. Průzkum obratlovců prokázal výskyt 94 taxonů. Z významnějších chráněných druhů obratlovců se zde vyskytuje např. mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), výr velký (Bubo bubo), plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a netopýr velký (Myotis myotis). Fauna bezobratlých je málo známá, významný je např. výskyt měkkýše vrásenky pomezní (Discus ruderatus) nebo lesního střevlíka Carabus irregularis. Před Milešovkou vystupuje z krajiny dominanta vrchu Lovoš (570 m n. m.). Vpravo od Milešovky je na severoseverozápadě vidět špičatá hora Kletečná (706 m n. m.), na severu „Ledový vrch“ Plešivec (509 m n. m.) a za ním zalesněný Varhošť s rozhlednou (639 m n. m.).
V mimořádně příznivých podmínkách je na jihovýchodě vidět hora Říp, památné místo české mytologie a historie. Vrchol Řípu s románskou rotundou sv. Jiří dosahuje výšky 455,2 m n. m. Hora s typickým zvonovitým tvarem má zvláštní geologickou stavbu. Temeno a boky (střední část) tvoří pevný sloup třetihorního čediče, který je v podstatě průnikovým komínem původní sopky, kdežto úpatí obklopuje čtvrtohorní obruba z volně nakupených čedičových balvanů, úlomků, drti a z navátých, převážně křemenných písků a vápnité spraše. Mocnost obruby na úpatí hory přesahuje 17 metrů. Podobnou stavbu má značná část sopek Českého středohoří. Svým tvarem je Říp stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy s delší osou ve směru sever-jih dlouhou 850 m a kratší osou ve směru východ-západ dlouhou 500 m. Jde o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, který se tyčil do výšky více než 1 km nad úroveň dnešního vrcholu. Říp je dnes již značně snížen zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko nefelínický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Činností okrašlovacích spolků byl osázen dřevinami a dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les. Na několika holých místech se vyskytuje původní vzácná teplomilná květena, jejíž součástí jsou např. silně ohrožené druhy zvonek boloňský (Campanula bononiensis), křivatec český pravý (Gagea bohemica subsp. bohemica) a kosatec nízký (Iris pumila). V roce 2011 byla vyhlášena přírodní památka Hora Říp k ochraně evropsky významné lokality kontinentálních opadavých křovin, skalních trávníků, polopřirozených suchých trávníků a křovin na vápnitém podloží včetně v místě se vyskytujících vzácných druhů rostlin a živočichů – roháč obecný (Lucanus cervus), přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctata) nebo lišaj prašcový (Hyles euphorbiae).
Výhled z Radobýlu na České středohoří – zleva Lovoš, Milešovka, Kletečná
Výhled z Radobýlu na horu Říp
