česky >>>

Náměstí Míru

Náměstí

Náměstí Míru, dříve Vinohradské náměstí, také Říšské a ještě předtím Purkyňovo náměstí má již více než stoletou historii. Od jeho počátku byl vždy součástí tohoto náměstí sad nebo park. Současně bylo náměstí i velmi důležitou dopravní křižovatkou s tramvajovou dopravou.

Náměstí vzniklo v 80. letech minulého století při staré silnici vedoucí do Vršovic, když na vzrůstajících Královských Vinohradech začal být zastavován jejich střed převážně činžovními domy.

Za starých dob pozemky dnešního náměstí náležely křížovníkům německého řádu u sv. Benedikta. Později na nich a v širokém okolí vznikly celé řady vinic s domky i s přepychovými letohrádky. Pro obyvatele města byla tato místa cílem vycházek i nedělních výletů. Četnými válkami, započatými husitskými nepokoji a pokračujícími až do dob Marie Terezie, dále silnými mrazy a posléze i révokazem byla většina těchto vinic zničena a pozvolna přeměněna na polnosti, zahrady a užitkové plochy. Někdy v 18. století vznikaly první usedlosti např. Šafránka, Nigrinka a Kuchyňka. Povýšení na město se dostalo rychle rostoucímu předměstí – Královským Vinohradům dne 26. září 1879 císařem Františkem Josefem I. Od svého založení v roce 1884 se náměstí jmenovalo Purkyňovo, podle českého učence, fyziologa Jana Evangelisty Purkyně (1787 – 1869). To platilo až do roku 1926, kdy dostalo název Mírové na paměť mírového uspořádání Evropy po 1. světové válce. V letech 1933 – 1940 neslo pojmenování Vinohradské. Po dobu II. světové války se nazývalo Říšské. Poté se na čtyři roky náměstí vrátilo pojmenování Vinohradské. Od roku 1948 je náměstím Míru. První stavby na tehdejším Purkyňově náměstí vznikly při jeho západní straně. Byla to škola, otevřená roku 1875 a o tři roky později k ní přilehlá radnice. Původní sad před radnicí vznikl brzy po položení základu k novogotickému kostelu sv. Ludmily v roce 1893. Plán na něj nakreslil sám stavitel kostela arch. Josef Mocker a provedl jej vrchní městský zahradník Gabriel. Nový sad vyplňoval pouze jihozápadní část náměstí. Jeho tvar byl lichoběžník rozčleněný příčně vedenými cestami na pět nepravidelných ploch a jednu menší kruhovou. Porost tvořily nepravidelné, husté stromové i keřové skupiny. Podle zpráv se park netěšil zvláštní oblibě. Mezi tím přibyla další veřejná budova – Národní Vinohradský dům postavený arch. Turkem v roce 1894. Roku 1897 začala jezdit z Korunní třídy přes náměstí tramvaj. Severní část zůstala stále nezastavěna vzhledem k rozsáhlé zahradě Eichmanově či Lípové. Ale i tu vykoupila roku 1902 Vinohradská záložna a její větší část rozprodala na činžovní zástavbu. Zbytek potom darovala na rozšíření náměstí. V roce 1903 zřídila vinohradská obec na severní straně náměstí novou menší a jednoduchou sadovou úpravu, ale ani tato úprava nenašla přílišné obliby. Poněvadž pak obě části sadu už nevyhovovaly ani frekvenčně, bylo obcí rozhodnuto celý sad obnovit. Jeho rekonstrukci navrhnul v roce 1911 a také provedl Leopold Batěk, ředitel Vinohradských sadů. V části před radnicí byl proveden velký prohloubený travnatý parter s květinovou výzdobou, hlavní cesta s odpočívadly vedla podél jižního okraje sadu, stranou nově vedené elektrické dráhy. Zbývající protilehlé menší úpravě v severní části náměstí, kam mezitím přibyla budova Městského divadla, byl dán nečleněný ledvinovitý tvar. Obnovený sad o ploše 6 100 m2 byl osázen při krajích a cestách stromořadím akátů a lip. V travnatých plochách byly provedeny výsadby okrasných keřů, především šeříků.

V roce 1927 bylo provedeno přeložení kolejí elektrické dráhy do jižní části náměstí. Teprve tehdy bylo možné vytvořit sadovou úpravu v dnešní podobě, řešenou souměrně a pravidelně na osu kostela. Úprava byla provedena podle návrhu J. Kumpána. Při původním osázení bylo nevhodně použito hodně jehličin vysázených v rozích a při obvodu středních travnatých ploch, které byly později odstraněny. Při stranách kostela tvořily porost velké skupiny bříz s podrostem stálezelených rostlin s popředím dvou velkých převislých buků. V roce 1933 se za půlkruhová odpočívadla a po obvodu sadu vysázely platany, aby slunné úpravy byly více zastíněny. V roce 1940 bylo do krajů travnatých ploch v popředí kostela vysázeno několik stříbrných javorů v keřové formě, a za odpočívadla na středovém prostranství přibyly skupiny šeříků. Upravili se i květinové záhony. V posledním roce okupace byla v parku vystavěna velká protipožární nádrž. Po osvobození byla po rozrušení zasypána a plochy upraveny do svého předválečného stavu, včetně bohaté květinové výzdoby. Drobné změny pokračovaly i v příštích letech. Neměly však nikdy Dlouhého trvání. V roce 1949 bylo nutno nahradit staré břízy keřovými a vysokokmennými javory, květinové záhony byly z finančních důvodů nahrazeny keřovými růžemi. V 70. letech pak tyto růže opět nahradily květinové výsadby, které vyžadovaly ročně 52 000 květin. Současně však byly poškozeny trávníkové plochy prováděnými sondami ve spojitosti se stavbou metra. Při výstavbě metra byl v jihovýchodní části vybudován vstup do metra, který podstatně zvýšil provoz na celém náměstí.

Mapa parkování a bezbariérového přístupu

mobilní mapový portál P2: http://webgis.praha2.cz/…barierovost/?… odkaz na katalogový list: http://mapy.praha2.cz/…ti_miru.html

Stezky do mobilu projektu Parky, sady a zahrady Prahy 2 vznikly za podpory Městské části Praha 2

Základní kontaktní údaje Úřadu městské části Praha 2

Poštovní adresa:

Úřad městské části Praha 2

náměstí Míru 20/600

120 39 Praha 2

Telefonní ústředna: 236 044 111

Fax: 222 510 138

Elektronická podatelna ÚMČ Praha 2 posta@praha2.cz

ID datové schránky: y7yb44i

Telefonní seznam: http://urad.praha2.cz/appo/card/91

Úřední hodiny většiny pracovišť:

pondělí 08:00 – 12:00 13:00 – 17:30

středa 08:00 – 12:00 13:00 – 17:30

Centrální podatelna

náměstí Míru 20, 120 39 Praha 2

pondělí a středa 08:00–17:30

úterý a čtvrtek 07:30–16:00

pátek 07:30–13:30

více na www.praha2.cz

GPS pozice

N 50° 4.522', E 14° 26.128'
[GPX]

[MAPY.CZ]