Rašeliniště Přebuz
Společenstva a druhy hub
Vzhledem k různorodému vegetačnímu krytu jsou makroskopické houby reprezentovány druhy preferujícími zejména pokročilé stadium ekologické sukcese v mokřadním ekosystému rašeliniště. Na místech s vystupujícím písčitým a kamenitým substrátem kolem cest přes lokalitu se vyskytují druhy hub počátečních stadií ekologické sukcese. Rostou zde i druhy zapojených květnatých horských luk. Další skupinu tvoří houby vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny břízu pýřitou (Betula pubescens), topol osiku (Populus tremula), vrbu jívu (Salix caprea), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a břízu trpasličí (Betula nana). Mezi nimi se v pokročilejších stadiích ekologické sukcese objevují jako klimaxové dřeviny smrk ztepilý (Picea abies) a borovice kleč (Pinus mugo) s ojedinělou příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris). Mykorhiza je symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin. Je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin. Biodiverzita makroskopických hub je solidní. Průzkumy potvrdily výskyt 49 druhů. Z toho závojenka sítinová (Entoloma juncinum), voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea) a čepičatka bažinná (Phaeogalera stagnina) jsou v Červeném seznamu hub České republiky evidované v kategorii EN – ohrožené taxony, třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis) v kategorii VU – zranitelné taxony a kyjanka hlínová (Clavaria argillacea) v kategorii DD – taxony, o nichž není k dispozici dostatek údajů.
Ohrožené a zvláště chráněné druhy hub Čepičatka bažinná (Phaeogalera stagnina) Čepičatka bažinná je vzácná stopkovýtrusá houba (Agaricomycetes) z čeledi límcovkovitých (Strophariaceae). V Červeném seznamu hub České republiky je uvedena v kategorii EN – ohrožené taxony. Jedná se o menší nepříliš nápadnou houbu. Klobouk o průměru cca 1 cm je v mládí vypouklý a hladký, později zvonovitý. Barvu má hnědou ve středu tmavší. Lupeny jsou nahnědlé, řídké. Válcovitý, na horní části vláknitě šupinkatý třeň je vysoký 3 – 5 cm. Roste na podzim na podmáčených stanovištích v porostech mechů, zejména rašeliníků. Houba je nejedlá.
Čepičatka bažinná
Užitečné informace
Naučná stezka vznikla v roce 2015 v rámci projektu „Zvyšování povědomí veřejnosti o biodiverzitě v nepřírodních biotopech ČR“. Projekt je zaměřen na biologickou rozmanitost rostlin a živočichů v tzv. „nepřírodních biotopech“.
Tímto termínem označujeme území významně narušená nebo zdevastovaná lidskými aktivitami, především těžbou nerostných surovin, stavebními aktivitami, ukládáním odpadů, atd. Přes zdánlivě neutěšený stav jsou tyto lokality v dnešní kulturní krajině velmi významnými stanovišti, která ke svému životu a rozmnožování využívá neobvykle široké spektrum hub, rostlin a živočichů.
