Rašeliniště Přebuz
Historie těžby rašeliny
Rašeliniště jsou mokřadní biotopy s vysokou produkcí rostlinné biomasy. Odumřelé části rostlin se však v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro život rozkladných organismů (dekompozitorů) nedostatečně rozkládají. V rašeliništi proto dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Vrstvy odumřelých částí rostlin postupně narůstají a ve spodních partiích bez přístupu vzduchu se mění na rašelinu v procesu zvaném rašelinění. Podmínky pro vznik rašelinišť tvoří zejména nepropustné podloží, které dokáže na povrchu trvale zadržovat velké množství vody. Lokality s tvarem mělkých plochých sníženin se také musejí nacházet v oblastech s vysokým úhrnem srážek, v okolí vydatných pramenů apod. Další podmínkou je nízký obsah živin v prostředí. Trvalé zamokření podporuje růst zejména mechů. Při rozkladu organických zbytků ve stagnující vodě se spotřebovává kyslík a další organické zbytky se ukládají nerozložené ve formě humolitu. Nízký obsah živin má za následek zpomalení až zastavení aktivity dekompozitorů a to vede k ukládání humolitu. Rašeliniště vzniká velmi dlouho, proto je téměř nemožné vytvořit ho uměle. Za rok se vytvoří pouze 1 – 2 mm silná vrstva rašeliny. Rašeliniště v České republice mají mocnost zhruba do osmi metrů. Podle druhů organismů, chemického složení substrátu a dalších podmínek rozeznáváme rašeliniště vrchovištní (vrchoviště), rašeliniště slatinné (slatiniště) a rašeliniště přechodné. Rašelina se používá jako palivo, prostředek pro zvýšení úrodnosti půdy, stelivo pro hospodářská zvířata a v současnosti zejména pro přípravu léčebné účely. Rašelina byla původně těžena tzv. borkováním, které bylo k rašeliništi relativně šetrné. Ruční těžba se prováděla v květnu po ukončení jarních prací na polích. Před vlastní těžbou bylo rašeliniště odvodněno vybudováním odvodňovacích kanálů. Poté se odlesnilo a zbavilo povrchové vrstvy, tzv. mourovky. K vlastní těžbě rašeliny se používala zvláštní lopatka, zvaná želízko. Ostrým nástrojem ve tvaru písmene L se z vrstvy rašeliny vykrojila tzv. borka o velikosti cihly. Borky obsahovaly až 85 % vody a proto se odvážely na výkladiště, kde se rovnaly jedna vedle druhé. Asi po 10 dnech se šraňkovaly, tj. stavěly do kapliček, vždy 3 proti sobě a čtvrtým borkem se zastřešovaly. Po dvou až čtyřech týdnech se stavěly do figur, dutých kopek, ve kterých byly ponechány až do zimy, kdy se z blat odvážely. Borkování probíhalo většinou pomístně a tak pomalu, že rašelina stačila dorůstat. Oproti tomu plošná, průmyslová těžba rašeliniště vede k jeho trvalému poškození nebo zániku. Jedná se o frézování vrstev rašeliny na odvodněném rašeliništi. Rašeliniště se frézují ve vrstvách o tloušťce 4 – 5 cm. Nafrézovaná rašelina se suší, obrací, shrnuje a nakonec sběracími vozy odváží na tzv. výložníky. Proces těžby se opakuje až do vytěžení ložiska. Průmyslová těžba rašeliny končí v okamžiku, kdy nad matečným podkladem zbývá 60 cm původní rašeliny. Těžbou pod tuto hranici by došlo k nežádoucím jevům, např. k nepřiměřenému zvýšení kyselosti půdy. Po dokončení průmyslové těžby je nutné vytěžené plochy rekultivovat. Rekultivace se provádí např. zalesněním, které však vede k definitivnímu zničení rašelinného ekosystému. Další možností je přehrazení odvodňovacích kanálů. Tak dojde ke zvýšení hladiny podzemní vody v rašeliništi a opětovnému nastartování rašelinotvorného procesu. Na přebuzském rašeliništi se rašelina těžila od 18. století do poloviny 20. století. Převážně ručně těžená rašelina sloužila k vytápění domácností, v menší míře také jako materiál pro tepelnou izolaci obytných domů.
Vrstvy rašeliny na Rašeliništi Přebuz
Užitečné informace
Naučná stezka vznikla v roce 2015 v rámci projektu „Zvyšování povědomí veřejnosti o biodiverzitě v nepřírodních biotopech ČR“. Projekt je zaměřen na biologickou rozmanitost rostlin a živočichů v tzv. „nepřírodních biotopech“.
Tímto termínem označujeme území významně narušená nebo zdevastovaná lidskými aktivitami, především těžbou nerostných surovin, stavebními aktivitami, ukládáním odpadů, atd. Přes zdánlivě neutěšený stav jsou tyto lokality v dnešní kulturní krajině velmi významnými stanovišti, která ke svému životu a rozmnožování využívá neobvykle široké spektrum hub, rostlin a živočichů.
