česky english deutsch <<< >>>

Odval Dolu Mayrau

Historie dolu a těžby uhlí na Kladensku

Prehistorie tohoto místa začíná cca před 300 000 000 lety. Planeta Země tehdy vypadala úplně jinak než dnes. Rozmístění a tvar kontinentů nemělo s dnešním stavem nic společného. Kladensko se nacházelo v oblasti rovníku, panovalo zde teplé a vlhké klima vhodné pro tropické pralesy s množstvím rostlinné hmoty. Tento prales se tehdy skládal především ze stromovitých přesliček, plavuní a kapradin, semenných kapradin, kordaitů a prvních nahosemenných rostlin. Aby z takového pralesa vzniklo uhlí, bylo zapotřebí nahromadění vrstvy rostlinných těl bez přístupu kyslíku. To bylo umožněno charakterem svrchnopaleozoické, kontinentální kladensko-rakovnické pánve tvořené systémem pomalu tekoucích řek, bažin a rašelinišť. Vody přinášely velké množství jemných částeček sedimentárních hornin, které překrývaly vrstvy odumřelých rostlin. Z nich pak po milionech let vzniklo zrašeliněním a zuhelnatěním černé uhlí. Na Kladensku byli prvními uhlokopy již Keltové, kteří dobývali tzv. sapropelitické uhlí, z něhož se vyráběly šperky. První písemná zpráva o těžbě černého uhlí v širším okolí Kladna pochází z roku 1463, kdy bylo uhlí dobýváno u Malých Přílep. Je to nejstarší zpráva o dobývání černého uhlí v Čechách.

Krajinu Kladenska ovlivňovala těžba černého uhlí a s ní související činnosti po velmi dlouhou dobu. První, historicky doložený nález uhlí u Vrapic na buštěhradském panství v roce 1775 je připisován Václavu Bürgerovi a Jakubu Oppeltovi. Na nejstarší známé důlní mapě z roku 1784 je vyznačeno několik dolů, které se nacházely v prostoru nádraží v Buštěhradě a v nejbližším okolí. První skutečně hlubinný důl na Kladensku vznikl v roce 1822 na katastrálním území obce Cvrčovice a v roce 1836 byl vybaven parním strojem. Spojením Kladenského kamenouhelného těžařstva (František a Albert Kleinovi, Vojtěch Lanna a Václav Novotný), Kladenského železářského těžařstva, firmy Florentina Roberta (vrapické doly na koksovatelné uhlí) a firmy Hermanna Diettricha Lindheima (uhelné doly na Plzeňsku, železárna Karlin Dol s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) vznikla v roce 1857 Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft), která se v roce 1863 přeměnila z komanditní na akciovou a byla zaknihována. V roce 1857 začala společnost hloubit jámu Zippe, v níž se však nikdy nezačalo těžit uhlí, v letech 1858 – 1863 byla vyhloubena jáma Amálie, v letech 1871 – 1873 byla vyhloubena jáma Stehelčeves, v letech 1874 – 1877 byla vyhloubena jáma Mayrau, v letech 1878 – 1879 byla vyhloubena jáma Julius, v roce 1884 byla vyhloubena jáma Robert a v letech 1888 – 1890 byla vyhloubena jáma Max. V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V letech 1913 – 1914 pak byla vyhloubena jáma Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila Pražská železářská společnost veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí. Posledním dolem hloubeným společností byl důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech 1941 – 1943. Po skončení druhé světové války byly doly znárodněny. Postupem času vzniklo jen v krajině Kladenska v okolí cca 200 uhelných šachet a štol asi 150 hald. V celé oblasti kladensko-rakovnické pánve se nachází 342 povrchově identifikovatelných hald po těžbě černého uhlí. Všechny tyto antropogenní aktivity podstatně změnily krajinný ráz a do určité míry narušily ekologické a estetické funkce krajiny.

Areál bývalého Dolu Mayrau

V dubnu roku 1874 byly Pražské železářské společnosti, a. s. propůjčeny první dolové míry Motyčínsko-vinařického dolového pole. Dne 1. srpna 1874 na nich zahájil hloubení dolu nově jmenovaný c. k. horní rada a ředitel hor kladenských Rakušan Gottfried Bacher. Práce vedl Ing. Jan Karlík, který měl zkušenosti již z hloubení dolu Stehelčeveského v letech 1871 – 1873. Jáma byla hloubena na světlý profil 3,95 m. Materiál z hloubení se nejprve těžil ručním vrátkem, posléze byla do provozu uvedena lokomobila. Po dosažení hloubky 12,8 m bylo zřízeno náraziště a postavena těžní věž. Do konce roku 1874 byl důl vyhlouben do 80 m. Po dosažení uhelné sloje v hloubce 515,2 m dne 28. září 1877 byl nový důl pojmenován Mayrau. Své jméno dostal po tehdejším předsedovi správní rady Pražské železářské společnosti, a. s. JUDr. Kajetánu Mayerovi, který po povýšení do šlechtického stavu nesl titul von Mayrau. Lidově se jámě říkalo „Trhanka“ podle „barabů“, železničních dělníků italské firmy stejného jména, kteří trhali skály při stavbách železničních tratí ve Slezsku. Jáma byla dohloubena 8. října 1874 a po dostavbě těžní věže a instalaci strojního vybavení zde byla zahájena těžba uhlí, která nepřetržitě pokračovala až do 30. června 1997. K dolu byla postavena železniční vlečka dlouhá 0,7 km, která vedla k nádraží Tuháň u Dolu Barré. Odtud pak byla napojena na uhelnou trať Dubí – Kralupy nad Vltavou. V roce 1901 byla na dole vybudována vlastní elektrická ústředna. V červnu roku 1906 byl původní těžní stroj pro jámu Mayrau nahrazen dvojitým těžním strojem zakoupeným od firmy Ringhoffer ze Smíchova. V roce 1940 byl parní pohon nahrazen pohonem na stlačený vzduch. Po znárodnění došlo ke změně názvu na Důl Fierlinger, po sloučení s Dolem President Beneš a převedení těžby v roce 1952 na Důl Fierlinger I a po roce 1957 na Důl Gottwald II. V roce 1990 byl obnoven původní název Důl Mayrau. Konečnou likvidaci jámy zajišťovala firma Služby dolů Kladno, a. s. v roce 1998. Šachetní budovy nebyly demolovány a jsou součástí expozice hornického skanzenu.

Areál bývalého Dolu Mayrau

GPS pozice

N 50° 9.867', E 14° 4.906'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz