Těžebna písku Jeniněves
Společenstva bezobratlých živočichů
Bezobratlí živočichové jsou v těžebně písku Jeviněves zastoupeni společenstvy počátečních stadií ekologické sukcese v nepřírodních biotopech. Tato společenstva mimo jiné zahrnují 13 běžných druhů půdních roztočů řádu pancířníci. Skupina blanokřídlých žahadlových je reprezentována 37 druhy. Z toho pouchlík je v Červeném seznamu bezobratlých ČR uveden v kategorii RE – pro území ČR vymizelé taxony. Hrabalka a maskonoska jsou evidovány v kategorii – ohrožené taxony. Hrabalka a maskonoska patří do kategorie – zranitelné taxony.
Relativně vysoká biodiverzita a přítomnost ohrožených druhů svědčí o tom, že velké plochy jemného, sypkého substrátu bez vegetačního krytu jsou pro blanokřídlý hmyz ze skupiny žahadlových ideálním prostředím.
V těžebně se vyskytuje také 8 běžných druhů brouků z čeledi střevlíkovitých. Z řádu motýlů zde bylo dokumentováno celkem 21 druhů, což v rámci zkoumaných nepřírodních biotopů představuje poměrně vysokou druhovou rozmanitost. Z nich soumračník žlutoskvrnný je evidován v kategorii – ohrožené taxony, soumračník slézový a otakárek ovocný patří do kategorie – zranitelné taxony a přástevník starčkový je uveden v kategorii – téměř ohrožené taxony.
Ohrožené a zvláště chráněné druhy bezobratlých živočichů
Soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon) je druh motýla z čeledi soumračníkovitých. Dospělý jedinec má křídla dlouhá 25 – 28 mm. Základní barva horní strany křídel je světle hnědá, s nevýraznými žlutými skvrnami. Na předních křídlech samců je tzv. voničkový pruh (asi 5 mm dlouhá černá čára). Rub křídel je žlutý, přední křídla mají nevýrazné žluté skvrny, zadní jsou beze skvrn.
Motýl je vázaný na teplomilné vegetace. Primárním stanovištěm jsou květnaté lemy teplomilných doubrav. Vyskytuje se však i ve vápencových lomech a jak je vidět, i na výsypkách. Živnou rostlinou housenek je tráva válečka prapořitá. V průběhu roku se vyvíjí pouze jedna generace motýla. Zajímavostí je, že si housenka ihned po vylíhnutí, aniž by cokoliv žrala, spřede kokon, ve kterém přezimuje. Na jaře se pak prokouše ven a začíná konzumovat mladé listy válečky prapořité.
Soumračník žlutoskvrnný – Thymelicus acteon
Motýl byl v minulosti běžný, za posledních 50 let však dochází k masivnímu úbytku populací. Hlavní příčinou ohrožení jsou jeho velmi specifické stanovištní nároky. Pro udržení jeho populací je žádoucí v krajině zachovat některé lokality volné sukcesi a nechat je zarůst křovinami.
Soumračník slézový (Carcharodus alceae) je drobnější motýl z čeledi soumračníkovitých. Rozšířen je od Pyrenejského poloostrova přes jižní a střední Evropu, Turecko, Blízký východ, jižní a střední Ural, Střední Asii, severní Indii až po Altaj. Rozpětí křídel je až 3 cm. Základní barva je světle šedohnědá s nepravidelnými skvrnami v různých odstínech hnědé a vlnitými šedými liniemi. Motýl se u nás vyskytuje ve dvou generacích, jarní (duben – květen) a letní (červenec – září).
Živnými rostlinami housenek jsou především sléz velkokvětý, sléz pižmový, sléz přehlížený a topolovka růžová. Vajíčka klade jednotlivě na líc listu živné rostliny. Larva žije osaměle a zhotovuje si typický úkryt z přehnutého okraje listu, který opouští, jen když žere. Po ukončení žíru se vrací do svého úkrytu a zapřede vstupní otvor. Trus vystřeluje menším otvorem ven. Vyhledává vyprahlé suché stráně, křovinaté lesostepi, polní cesty, úhory, suché plochy zbavené vegetačního krytu, železniční náspy, staré zanedbané zahrady a zarůstající vinice, ale také těžebny písku a cihlářských hlín a kamenolomy.
Otakárek ovocný *(Iphiclides podalirius)*z čeledi otakárkovitých. V Červeném seznamu je uveden v kategorii – zranitelné taxony. Je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Délka jeho předních křídel je asi 4 cm. Jejich základní barva je světle žlutá, první generace má oranžový pás na zadních křídlech. Samička bývá o trochu větší než sameček. Jeho housenky se vyvíjejí na hlohu a různých dřevinách z rodu slivoň (trnky, švestky, třešně). Dospělci nejsou, co se týče potravy tolik vybíraví. Živí se nektarem z květů běžných bylin a dřevin. V průběhu roku se stačí vyvinout až dvě generace motýlů. S první generací se můžeme setkat v průběhu dubna až června, druhá je vidět od července do září. Vzácně se v nejteplejších oblastech vyvíjí třetí, podzimní generace.
Otakárek ovocný – Iphiclides podalirius
Pro otakárky je v průběhu páření typický tzv. hilltoping. Samci se ve velkých hejnech shromažďují na nejvyšších bodech lokality a tam mezi sebou soutěží o to, komu se podaří obsadit „nejlepší“ tzn. většinou nejvyvýšenější místo. Samice se pak páří s nejúspěšnějšími jedinci. Otakárek ovocný patří mezi ohrožené druhy naší fauny. Je vázaný na lokality stepního charakteru. Jeho populace tedy trpí zejména postupným zarůstáním těchto lokalit dřevinami. Jeho výskyt v nepřírodních biotopech je poměrně běžný, nesnese však, když je lokalita lesnicky rekultivována.
