česky english deutsch <<< >>>

Odval Dolu Prago Tragy

Společenstva obratlovců

Společenstvo obratlovců, kteří využívají odval jako svůj domov, je relativně bohaté. Zahrnuje běžné lesní druhy i některé druhy počátečních stadií ekologické sukcese. Tato skutečnost je umožněna charakterem odvalu, na němž se uprostřed lesních porostů nacházejí dvě větší plochy téměř bez vegetačního krytu.

Plazi jsou reprezentováni 2 druhy – ještěrkou obecnou a slepýšem křehkým. V průběhu terénních výzkumů zde bylo zaznamenáno 39 druhů ptáků. Ptačí společenstvo zahrnuje druhy lesní, druhy křovinatých stepí i druhy polní. Z hlediska ochrany přírody je významná přítomnost silně ohroženého krahujce obecného. Zajímavý je současný výskyt obou druhů rehků – rehka domácího a rehka zahradního. Savce zastupují 3 druhy – zajíc polní, srnec obecný a přemnožené prase divoké.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců

Ještěrka obecná (Lacerta agilis) je v ČR nejrozšířenějším druhem z čeledi ještěrkovitých (Lacertidae). Je uvedena v Červeném seznamu obratlovců ČR. Je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh.

Žije pod kameny nebo ve skulinách. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, nicméně její početnost silně poklesla, zejména díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2 500 m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví. Ještěrka obecná patří mezi vejcorodé plazy. Dospělí jedinci měří až 25 cm. U těchto ještěrek je výrazný pohlavní dimorfismus, sameček bývá zbarven do zelena, zatímco samičky jsou nenápadné, hnědé. Ještěrky mají dlouhý ocas, tvoří 2/3 celkové délky. Kromě držení rovnováhy slouží též při útěku před nepřáteli. Při napadení umí ještěrka ocas oddělit od těla, Ten se pak kroutí a upoutává pozornost predátora, zatímco ještěrka může utéct. Ocas pak regeneruje. Tuto strategii může ještěrka použít jednou za život. Druhý ocas již oddělitelný není. V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz, pavouky, červy, plže a pozemní korýše. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist.

Ještěrka obecná

Slepýš křehký (Anguis fragilis) z čeledi slepýšovitých (Anguidae) je náš jediný beznohý ještěr. Je uveden v Červeném seznamu obratlovců a je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh.

Tělo bez končetin má hadovitě protáhlé. Dorůstá velikosti 25 – 50 cm. Zbarven je nenápadně hnědě, žlutavě nebo šedě s jedním, dvěma nebo i třemi tmavými pruhy na hřbetě. Břicho samic je modročerné, zatímco u samců má břidlicově šedé zbarvení, často se žlutavou kresbou. Zbarvení i kresba slepýšů může být značně variabilní, někteří jedinci mají blankytně modré skvrny na bodích.

Slepýš křehký

Pohybuje se plazením jako hadi, ale není tak mrštný. V ČR se vyskytuje v lesích na pasekách, na křovinatých stráních i na loukách od nížin až do horských poloh. Slepýši žijí skrytě, přes den se ukrývají pod kameny, v pařezech, pod listím a teprve za soumraku vylézají ven. Objevují se zejména po dešti, kdy na zemi pátrají po dešťovkách, slimácích, různých larvách a červech. V případě nebezpečí může slepýš odlomit část ocasu a po čase mu pahýl částečně zregeneruje. Slepýš tráví zimu v zimním spánku (hibernaci), z něhož se probouzí koncem března až začátkem května. Páření probíhá krátce po probuzení ze zimního spánku, ke kladení vajec (rození mláďat) dochází na přelomu července a srpna, výjimečně k němu může u některých populací dojít až počátkem září. Samice mohou mít až 15 mláďat, výjimečně i více. Slepýš je vejcoživorodý, to znamená, že vaječný vývoj probíhá v těle samice a mláďata se líhnou při průchodu vejce kloakou.

Krahujec obecný (Accipiter nisus) je malý druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Je uveden v Červeném seznamu. Je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh.

Jedná se o štíhlého dravce s krátkými širokými křídly a dlouhým ocasem, umožňujícími rychlé manévrování v hustém porostu. Samice je zřetelně větší než samec a může dosahovat až dvojnásobné hmotnosti. Samec dorůstá délky 29–34 cm a v rozpětí křídel měří 58 – 65 cm, samice je dlouhá 35 – 41 cm a v rozpětí křídel dosahuje 67 – 80 cm. Samec má břidlicovitě šedý hřbet a křídla, rezavé tváře a hruď a bílé, rezavě pruhované břicho. Samice je zespodu hnědošedě pruhovaná a rezavé zbarvení na tvářích a hrudi zpravidla postrádá (někdy je však v malé míře patrné i u ní). Mladý pták je svrchu tmavohnědý s rezavými lemy per na „předloktí“. Proužkování na spodině těla má řidší, na hrudi často přerušované a nepravidelné. Zobák je šedý se žlutým ozobím, nohy žluté a duhovka tmavožlutá až oranžově červená.

Krahujec obecný – autor: Meneer Zjeroen – http://www.flickr.com

Potravu tvoří z téměř 98 % ptáci, vzácně se v ní objevují také savci, plazi a hmyz. Lovecký revír měří v průměru 2 – 5 km. Na kořist číhá skryt ve větvích stromů, méně často se uchyluje také k aktivnějšímu způsobu lovu, kdy prolétává svým revírem bez předem určeného cíle a snaží se zaskočit nic netušící kořist nečekaným vpádem. Během hnízdění je denní spotřeba jedné rodiny s mláďaty zhruba 12 – 15 ptáků. Krahujec obecný byl považován za škůdce drobného ptactva a jako takový byl systematicky pronásledován. Po ustanovení ochrany se jeho stavy začaly zvyšovat, v druhé polovině 20. století se však na jeho populaci negativně projevilo intenzivní používání insekticidu DDT, který způsobuje slábnutí skořápek vajec, které následně pukaly pod sedícími ptáky.

Hlas dospělého jedince Hlas mláďat žadonících o potravu

Krkavec velký (Corvus corax) je velký černý pták z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Je uveden v Červeném seznamu. Je zvláště chráněn jako ohrožený druh. Je největším pěvcem ČR. Krkavec velký dorůstá velikosti kolem 50 centimetrů a hmotnosti 1,5 kilogramu. Krkavec velký je velký černý pták s mohutným vysokým zobákem, na rozdíl od podstatně menšího havrana polního má opeřený kořen zobáku. Krkavec velký je holarktický druh, to znamená, že obývá celou severní polokouli. Jeho domovem je takřka celá Evropa, Asie a severní Afrika. Obývá lesnaté oblasti hornatin a vrchovin, nevyhýbá se ani lesnatým oblastem nížin. Ve středověku byl na území Čech a Moravy hojně hnízdícím ptákem. Kvůli pronásledování a změnám v hospodaření krkavců značně ubylo. Z Čech a Moravy na dlouho vymizel. Až v roce 1968 znovu zahnízdil v hukvaldské oboře v okénku zříceniny hradu, zřejmě v témže roce hnízdil i v Jeseníkách. Postupem času se rozšířil zpět do Čech. Jeho rozšíření je někdy dáváno do souvislosti s trvalým výskytem velkých šelem, na jejichž zbytcích kořisti se krkavci živí. Krkavec patří mezi všežravce. Co se týče potravy, není vůbec vybíravý. Nejčastěji loví drobné savce, konzumuje i plody rostlin, nebo se živí odpadky na skládkách. Hnízdění probíhá od února, kdy se pár krkavců vrací na své staré hnízdo a opravuje ho. Samice snáší 5–6 vajec, na kterých sedí 20 dní. Krkavci spolu s dalšími zástupci čeledi krkavcovitých patří mezi nejinteligentnější ptáky a zvířata vůbec. Jsou schopni používat nástroje a své znalosti si mezi sebou předávat.

Hlas dospělého jedince

Žluna zelená (Picus viridis) je středně velký šplhavý pták z čeledi datlovitých (Picidae). Je uveden v Červeném seznamu. Tento nápadný pták má několik anatomických adaptací pro život na stromech. Mezi nejdůležitější patří zajisté silný zašpičatělý zobák, vhodný pro rozsekávání dřeva, silné drápy, které žluna používá při zachycování na kmeni stromů, nepříliš dlouhý, ale přesto silný ocas, který má funkci opěrnou, a v neposlední řadě i ochranné zbarvení. Žluna tráví podobně jako datlové a strakapoudi většinu času na stromech, za potravou však často slézá i na zem. Téměř výhradně do nemocného a měkkého dřeva si hloubí dutiny s nevelkým vletovým otvorem, často však obsazuje i opuštěné dutiny jiných datlovitých ptáků. Přes léto ji slouží jako hnízdiště a v zimě je využívá především jako místo na nocování. Hlavní složku potravy tvoří mravenci, které ze svých úkrytů získává díky svému lepkavému, až 10 cm dlouhému jazyku, často požírá i hmyz. Hnízdí od dubna do července a ročně klade 5 až 7 bílých vajec.

Hlas dospělého jedince

GPS pozice

N 50° 9.989', E 14° 7.563'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://