Kamenolom Radobýl
Společenstva a druhy obratlovců
Vyšší geomorfologická rozmanitost terénu vytvořila široké spektrum stanovišť (biotopů) pro volně žijící živočichy. Na těchto biotopech dospěly procesy přirozené ekologické sukcese do pokročilých stadií. Při terénních průzkumech byla potvrzena přítomnost 1 druhu ohroženého a zvláště chráněného plaza, 30 druhů ptáků (z toho 12 ohrožených) a 3 druhů savců (z toho 1 ohroženého). Plazi jsou zastoupeni silnou populací ještěrky obecné (Lacerta agilis) v Červeném seznamu obratlovců České republiky evidované v kategorii NT – téměř ohrožené taxony a vyhláškou zvláště chráněné jako silně ohrožený druh. Společenstvo ptáků v kamenolomu a v jeho bezprostředním okolí má solidní biologickou rozmanitost. Většina ptačích druhů hnízdí v křovinatých porostech na úbočích vrchu Radobýl a v suťovém lese na severovýchodním svahu. Z kategorie EN – ohrožené taxony Červeného seznamu se v lokalitě vyskytují bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) zvláště chráněný jako silně ohrožený druh a včelojed lesní (Pernis apivorus) zvláště chráněný jako silně ohrožený druh. Kategorii VU – zranitelné taxony zastupují strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) zvláště chráněný jako ohrožený druh, strnad luční (Miliaria calandra) zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh a pěnice vlašská (Sylvia nisoria) zvláště chráněná jako silně ohrožený druh. Z kategorie NT – téměř ohrožené taxony byl potvrzen výskyt vrány černé (Corvus corone), jiřičky obecné (Delichon urbica) a ťuhýka obecného (Lanius collurio) zvláště chráněného jako ohrožený druh. Kategorii LC – málo dotčené taxony reprezentují vlaštovka obecná (Hirundo rustica) zvláště chráněná jako ohrožený druh, slavík obecný (Luscinia megarhynchos) zvláště chráněný jako ohrožený druh, vrabec polní (Passer montanus) a žluna zelená (Picus viridis). Savci jsou zastoupeni zajícem polním (Lepus europaeus) uvedeným v Červeném seznamu v kategorii NT – téměř ohrožené taxony, kunou skalní (Martes foina) a srncem obecným (Capreolus capreolus).
Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) Bělořit šedý je zpěvný pták z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). V Červeném seznamu je uveden v kategorii EN – ohrožené taxony a podle vyhlášky je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Je velký zhruba jako vrabec domácí. Samec ve svatebním šatě má šedivé temeno, černou skvrnu za okem a bílou pásku nad okem, černá křídla i konec ocasu. Spodní strana těla je žlutá. Samice a samec v prostém šatě nejsou tak kontrastně zbarveni. Mláďata jsou skvrnitá. Všichni mají bílý kostřec a kořen ocasu, což je nápadné zejména za letu. Zdržuje se zejména na zemi, rád sedává na velkých balvanech. Hnízdí v územích s přítomností skal, v lomech, na pastvinách s kameny, v horách i nad pásmem lesa. Hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je volně spleteno ze stébel a kořínků, je umístěno nízko nad zemí v křovinách. Samice snáší 4 – 6 světle modrých vajec bez skvrn. Na vejcích sedí oba rodiče asi 13 – 14 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči po dobu asi 13 – 17 dní. Potravu tvoří hmyz, pavouci a malí plži. Bělořit šedý je tažný pták, ze zimovišť v Africe jižně od Sahary se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v říjnu. V ČR je rozšířen nepravidelně po celém území, hojnější je v nižších teplých oblastech, celkem pravidelně ale hnízdí i na bezlesých hřebenech hor. Od poloviny minulého století se početnost stále silně snižuje, z některých oblastí téměř vymizel. Druh je hodnocen jako silně ubývající. Včelojed lesní (Pernis apivorus) Včelojed lesní je dravý pták z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). V Červeném seznamu je uveden v kategorii EN – ohrožené taxony a podle vyhlášky je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Je o něco větší než káně lesní, dorůstá délky 52 – 59 cm, v rozpětí křídel měří 113 – 135 cm a dosahuje hmotnosti 580 – 950 g. Svrchní strana jeho těla je hnědavá, zbarvení spodní strany je u mladých i dospělých ptáků značně variabilní a pohybuje se od bílé přes různě skvrnitou až po jednolitě hnědou. Samec má hlavu převážně modrošedou, samice hnědou (někdy také s trochou modrošedé). Ozobí je u obou pohlaví šedé, oko žluté. Mladý pták má hustěji proužkované letky a světlejší pruh ve tvaru U na svrchních krovkách ocasních. Ozobí je u něj žluté, oko tmavé. V letu připomíná káně lesní, od níž se liší užšími křídly s tmavě lemovaným zadním okrajem a tmavou skvrnou v ohbí, menší vyčnívající hlavou a delším ocasem s dosti velkou mezerou mezi tmavými pruhy u kořene a širokou koncovou páskou. Létá pomaleji s pružnějšími rázy křídel, při kroužení drží křídla téměř vodorovně a nikdy se netřepetá na místě jako poštolka obecná. Včelojed je dravec potravně specializovaný především na požírání vos a jejich larev. Při hledání potravy většinou sedí na stromě a pozoruje letící hmyz. Jakmile objeví jeho hnízdo, sletí k němu na zem, rozhrabe ho silnými pařáty a zobákem z něj vytahá plástve s larvami. Před vosími žihadly ho chrání velmi husté peří kolem zobáku a očí připomínající šupiny. Někdy si potravu obstarává i chůzí po zemi, po které umí velmi rychle běhat. Kromě vos občas požírá i jiné bezobratlé živočichy, např. čmeláky a zvláště při nedostatku hlavního potravního zdroje i drobné obratlovce, nejčastěji žáby. V mimohnízdním období byla ojediněle zjištěna také rostlinná potrava tvořená plody a semeny. Hnízdí jednotlivě a teritoriálně, hnízdní okrsky sousedních párů se však mohou překrývat. Hnízdění probíhá jednou ročně od dubna do června. Snůšku tvoří zpravidla 3 plavá nebo okrově žlutá, hustě hnědě, červenohnědě, případně tmavě fialově skvrnitá vejce. Na vejcích sedí samice i samec, mláďata se líhnou po 28 – 38 dnech. Pohlavní dospělosti ptáci dosahují po dvou letech života. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka byl téměř 29 let. Včelojed se vyskytuje na většině území ČR, hlavně v nížinách a ve středních polohách. Hlas dospělého jedince
