Kamenolom Radobýl
Geologie a využití nerostných surovin
Vrch Radobýl je vulkanickým tělesem, které vzniklo před cca 30 mil. let pronikáním magmatu (intruzí) do vrstev slínovců teplického souvrství, které se zde zhruba před 90 mil. let usazovaly (sedimentovaly) na dně mělkého moře. Je tvořen šedohnědou až tmavě šedou vyvřelou horninou typu čediče (olivinicko-nefelinický bazanit). Je velmi zajímavý z hlediska krajinářského, ekologického, biologického i geologického. Ve svrchní partii je na západní straně vrchu odkryta jeho geologická stavba opuštěným čedičovým kamenolomem. Ve stěnách lomu je krásně vidět typická sloupcovitá odlučnost čediče. Tento jev vzniká postupným tuhnutím a smršťováním původně rozžhaveného magmatu. Bazanit rozpukává a tím dochází ke vzniku pětibokých až šestibokých sloupců, dlouhých až několik desítek metrů. Sloupce jsou orientovány vertikálně, horizontálně a zčásti také vějířovitě. To dokládá značně složité podmínky, které panovaly při ochlazování magmatu. Podle směru jednotlivých sloupců se dá usuzovat, že se jedná o těsně podpovrchovou část neogénního vulkánu, kde intruze přecházela v povrchový výlev lávy (v efuzi). Tvar sloupců naznačuje, že zde došlo ke dvěma vulkanickým erupcím. Při druhé erupci vzniklo centrální lávové jezero. Nadzemní kužel původního vulkánu s lávovými proudy a tuhými částicemi vulkanického materiálu (pyroklasticky) a jeho podloží (měkké sedimentární slínovce) byly již zcela erodovány a odneseny. Čedič je tmavá vyvřelina sopečného původu a představuje mimořádně odolný a tvrdý materiál jemnozrnné struktury. Materiál se vyznačuje malou obrusností svého mnohobokého povrchu. Pro jeho tvrdost se u čediče vžilo místní pojmenování železňák. Vzhledem k tvrdosti se jedná o velmi špatně opracovatelný materiál. V neopracované nebo drcené podobě, výjimečně s nejnutnějšími úpravami nevelkého rozsahu byl používán především na spodní vrstvy komunikací (drcený čedičový šterk). Kusy vhodné velikosti byly osekány do podoby kvádrů a používány na svrchní komunikační vrstvy (dlažby z čedičových kostek). V tradičním venkovském stavitelství zahrnujícím především obytné a hospodářské stavby bylo uplatnění čediče velmi skromné. Používán byl téměř výhradně jako zdící materiál pro stěny, podezdívky a opěrné zídky. Jako kamenický materiál pro náročnější kamenické nebo jiné práce byl však čedič díky svým mechanickým vlastnostem zcela nepoužitelný. Čedičové sloupce z Radobýlu však byly zajímavým vývozním artiklem. Byly exportovány mimo jiné i do Německa a do Holandska, kde z nich byly na mořském pobřeží budovány ochranné hráze a mola.