česky english deutsch <<< >>>

Kamenolom Boží hora

Společenstva a druhy hub a rostlin

Vzhledem k různorodému terénu i vegetačnímu krytu jsou makroskopické houby reprezentovány druhy preferujícími počáteční i pokročilé stadium ekologické sukcese. Vyskytují se zde běžné druhy hub vázané na společenstva řídkých krátkostébelných trávníků rostoucí na živinami chudých, kamenitých substrátech. Další skupinu tvoří houby vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny s dominantní břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), vrbou jívou (Salix caprea) a vrbou křehkou (Salix fragilis). Mezi nimi se v pokročilejších stadiích ekologické sukcese objevují v příměsi klimaxové dřeviny buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Mykorhiza je symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin. Je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin.

Podle mapy potenciální přirozené vegetace pokrývaly území Kamenolomu Boží hora lipové dubohabřiny (Tilio-Carpinetum). Dno a těžební stěny lom nebyly po ukončení těžby nevhodně upraveny ani technickou, ani následnou biologickou či jinou rekultivací. Z hlediska rostlinných společenstev se jedná o biotop silně ovlivněný člověkem X12A – nálety pionýrských dřevin, ochranářsky významné porosty. Na dně lomu a u paty jeho stěn jsou společenstva cévnatých rostlin počátečních stadií přirozené ekologické sukcese. Na většině plochy dna jsou řídké krátkostébelné trávníky. Plochy u těžebních stěn jsou postupně osídlovány náletovými dřevinami s dominantní břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), vrbou jívou (Salix caprea) a vrbou křehkou (Salix fragilis). V příměsi je buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jilm drsný (Ulmus glabra), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), borovice lesní (Pinus sylvestris) a modřín opadavý (Larix decidua). Společenstva pokročilých stadií přirozené ekologické sukcese jsou pouze u vstupu do kamenolomu. Lokalita je z botanického, ekologického i ochranářského hlediska poměrně zajímavá. Bylo zde nalezeno celkem 112 druhů cévnatých rostlin, z toho 25 druhů dřevin tvořících keřové a stromové patro. Potvrzena byla přítomnost 6 ohrožených druhů evidovaných v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. Z kategorie C1 – kriticky ohrožené taxony byla nalezena silenka lepkavá (Silene viscosa). Do kategorie C3 – ohrožené taxony patří vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Kategorii C4 – vzácnější taxony vyžadující další pozornost reprezentuje dřín jarní (Cornus mas), vrbovka rozmarýnolistá (Epilobium dodonaei), kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine subsp. helleborine) a mateřídouška časná (Thymus praecox).

Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin Silenka lepkavá (Silene viscosa) Silenka lepkavá je dvouletá rostlina z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae). V Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je evidovaná v kategorii C1 – kriticky ohrožené taxony. Rozšířena je v jihovýchodní a východní Evropě, na severu zasahuje až do Skandinávie a na východě až do severního Mongolska. V České republice roste v nížinách teplých oblastí, v pahorkatinách se objevuje vzácně. Lodyha dosahuje výšky 40 – 100 cm. Je přímá a větví se až v horní části v květenství. Listy jsou huňatě chlupaté, v přízemní růžici obvejčité nebo obkopinaté. Lodyžní listy jsou úzce eliptické nebo podlouhlé. Květy jsou oboupohlavné se žlutobílou korunou. Kořen je tlustší a málo větvený. Plodem je úzká vejčitá tobolka. Celá rostlina je žlaznatě huňatá a proto je lepkavá. Roste na písčinách a spraších nebo na podobných druhotných stanovištích (narušené plochy, železniční náspy). Kvete od června do srpna.

Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) Vemeník dvoulistý je vytrvalá středně vysoká bylina z čeledi vstavačovitých. V Česku je to jedna z nejhojnějších orchidejí. Je zákonem chráněná jako ohrožená. Vemeník dvoulistý je přibližně 30–50 cm vysoká rostlina. Má vzpřímenou, dutou a na průřezu hranatou lodyhu, která nese zpravidla dva až tři drobné kopinaté lístky. Na bázi nese dva velké, světle zelené a široce oválné přízemní listy. Kvete od května do července. Květenství (v horní části lodyhy) je řídký válcovitý klas složený z bílých květů. Na rozdíl od podobného vemeníku zelenavého, jeho květy voní. Druh je vizuálně velmi proměnlivý. Zajímavostí je, že jej opylují především noční motýli. Vemeník dvoulistý je stanovištně nevybíravá orchidej, roste ve světlých lesích i na loukách a vřesovištích. Roste na středně suchých i vlhčích, vždy však humózních půdách. Tento druh je stejně jako všechny ostatní orchideje pod ochranou úmluvy CITES, nesmí se s ním tedy obchodovat bez patřičného povolení.

Vemeník dvoulistý

Kruštík širolistý pravý

GPS pozice

N 50° 18.486', E 17° 6.880'
[GPX]

[MAPY.CZ]