Odval Dolu Felix – Jan
Společenstva a druhy rostlin
Ochranářsky cenné jsou výskyty přirozených xerotermních společenstev na nepřirozeném substrátu a reliéfu (T3.4). Zjištěné jednotky: X6a – antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla (odvaly hlušiny a haldový materiál); X7e – ruderální bylinná vegetace mimo sídla (svazy Sisymbrion officinalis, Dauco carotae-Melilotion, Arction lappae); X12a – nálety pionýrských dřevin (Betula-Avenella); X12b – nálety pionýrských dřevin (Betula-Robinia); X12d – nálety pionýrských dřevin (Chelidonio majoris-Robinietum pseudoacaciae, Melico transsilvanicae-Robinietum pseudoacaciae, Arrhenathero elatioris-Robinietum pseudoacaciae). Lokalita je floristicky chudší a méně zajímavá, ale vegetačně pestrá. Bylo zde nalezeno celkem 85 druhů cévnatých rostlin, z toho 20 druhů dřevin tvořících keřové a stromové patro. Směrem k jihovýchodu je odval pokryt řídkou přirozenou náletovou vegetací s dominantní břízou bělokorou (Betula pendula) doplněnou topolem osikou (Populus tremula) a vrbou jívou (Salix caprea). V okrajových partiích se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra) a také dva nepůvodní, invazní druhy trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a topol kanadský (Populus x canadensis). Na severu, severozápadě a jihozápadě náletové dřeviny postupně doplňují druhy z okolního lesa s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) a dubem letním (Quercus robur) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Bylinné patro vegetačního krytu je na většině ploch sporadické až řídké. Bylo zde zaznamenáno 6 ohrožených druhů rostlin. Z toho ledenec přímořský (Lotus maritimus), pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum) a řepík vonný (Agrimonia procera) jsou evidovány v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky v Kategorii C3 – ohrožené taxony a lebeda podlouhlolistá (Atriplex oblongifolia), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaulon) a řepeň polabská (Xanthium albinum) patří do kategorie C4 – vzácnější taxony vyžadující další pozornost.
Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin Ledenec přímořský (Lotus maritimus) Ledenec přímořský je vytrvalá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae). V Červeném seznamu cévnatých rostlin je evidován v kategorii C3 – ohrožené taxony. Roste ve střední a jihovýchodní Evropě ve středním Německu, jižní Skandinávii, Polsku a na západní Ukrajině. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech Polabí a jižní Moravy. Objevuje se na vlhkých, vysychavých i suchých, někdy i zasolených loukách, pastvinách a na okrajích cest od nížin po pahorkatiny. Bylina má poléhavou nebo vystoupavou lodyhu vysokou 10 – 40 cm, která je již od báze větvená. Listy má řapíkaté, trojčetné s vejčitými lístky. Žluté květy vyrůstají na dlouhých stopkách jednotlivě, vzácně i po dvou. Kvete od května do července. Plodem je lusk.
Pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum) Pcháč bělohlavý je dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která je v Červeném seznamu evidována v kategorii C3 – ohrožené taxony. Roste na většině území Evropy. Na Moravě je soustředěn v karpatské části, v Čechách především v teplejších oblastech a občas přesahuje i do oblastí mírných (Polabí, Český kras, Doupovská pahorkatina, České středohoří). Nejčastěji se vyskytuje na pastvinách, suchých loukách, výslunných travnatých stráních, kamenitých stepích, pasekách a starých úhorech. Jedná se o statnou, hustě ostnitou rostlinu se silným, vřetenovitým kořenem a přímou lodyhou vysokou 50 – 150 cm, která je po celé délce olistěná a v horní polovině zpravidla větvená. Přízemní, řapíkaté listy dlouhé až 90 cm jsou uspořádány v růžici. Lodyžní listy se směrem k vrcholu rostliny plynule zmenšují. Všechny jsou peřenoklanné až peřenosečné, na líci hustě a drsně štětinaté, na rubu bělavě plstnaté. Květenstvím jsou úbory na koncích chudého okolíku. Na zevních stranách jsou kryté ostnitými a pavučinovitě bíle plstnatými zákrovy kulovitého tvaru. Trubkovité koruny jednotlivých květů mají nachovou barvu. Kvete od července do září. Plody jsou hnědé nažky s leskle bílým chmýrem.
Řepík vonný (Agrimonia procera) Řepík vonný je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae), která je v Červeném seznamu evidována v kategorii C3 – ohrožené taxony. Roste od Pyrenejského poloostrova a Britských ostrovů až po Ukrajinu a Balkán a zasahuje i na sever maloasijské části Turecka. V České republice především v jihozápadních a jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. Původní je zřejmě i na jižní Moravě v okolí Hodonína. Typickými stanovišti jsou lesní lemy, louky a pastviny ve vlhčích a poněkud chladnějších oblastech s hlubšími hlinitými až písčitými půdami. Rostlina má přímou 50 – 200 cm vysokou, rovnoměrně olistěnou lodyhu. Listy jsou střídavé, přetrhovaně lichozpeřené s úzce eliptickými, ostře a hluboce pilovitými lístky. Na rubu jsou žlaznatě chlupaté. Květenstvím je dlouhý hrozen tvořený až 70 sytě žlutými květy. Plodem je širší češule s delšími háčkovitými ostny.
Pionýrské náletové dřeviny v pokročilejším stadiu přirozené ekologické sukcese
Pcháč bělohlavý
