česky <<< >>>

Odval Dolu Felix – Jan

Geologická charakteristika odvalu, paleontologické nálezy

Kladenské odvaly jsou složeny z několika základních typů materiálů, které mají podstatně odlišné chemické složení a vlastnosti a ovlivňují chování tělesa haldy či jejího okolí. Jedná se o následující horniny a materiály:

  1. Uhlí a horniny s uhelnou příměsí. Jde zejména o šedavé, poměrně měkké či rozpadavé uhelné jílovce, prachovce a místy i pískovce, které odpovídají sedimentům močálových jezer. V jejich základní hmotě převažují jílové minerály a klastický křemen, místy se vyskytují konkrece pelosideritů. Běžný je akcesorický pyrit, který poměrně rychle zvětrává na limonit a sírany, jež jsou obvykle rychle odplaveny deštěm (jarozit, sádrovec, kamence). Horniny obsahují několik procent organické hmoty, která v podobě uhlí podléhá mechanickému rozpadu a pomalé oxidaci, je-li však rozptýlena v hornině, příliš se nemění. Základní reakce souvrství je mírně kyselá, objevují se však i partie obohacené sulfidy, kde reakce může být silně kyselá. Z hlediska substrátu a tím i vegetace jsou velmi důležité vulkanické horizonty (brousky, „opuky“), které obsahují zvýšená množství živin, zejména alkálií. Část hornin je poměrně rychle destruována, mění se v jakou jílovitou, dobře slehlou šedavou „melange“, ve které „plavou“ úlomky pískovců či odolnějších částí uhelného souvrství. Lokálním problémem jsou uhelné polohy. Méně mocné sloje nebo více popelovité uhlí, pro které zrovna nebyl odbyt, byly vyváženy na haldy, kde zahořívaly. K zahoření může docházet ve větších hloubkách anebo se uvnitř hald mohou objevit ohniska zbytkového tepla. Vliv na povrch je však malý.
  2. Uhelný prach z úpravárenských procesů. Tento materiál z čištění překopů a dopravníkových pásů byl s hlušinou a s ostatními složkami vyvážen na odvaly. Poněkud odlišná situace byla u důlních prádel, odkud byl prach odvážen, někdy pumpován do zvláštních kalových nádrží, které dnes (anebo jejich části) mohou představovat druhotná ložiska málo kvalitních, nicméně ve směsích spalitelných paliv. Uhelný prach má charakter černých či tmavě šedých mazlavých hmot. Často leží pod lokální úrovní podzemních vod – pokud nevyschne, nepodléhá zahořování. Do některých kalových nádrží byly vylévány i vyjeté oleje a podobné odpadní látky.
  3. Vyhořelé horniny. Horniny s obsahem uhlí podléhaly obvykle rychle po vysypání na odvaly zahořování. V některých případech byl přísun haldového materiálu příliš rychlý a tehdy byly uhelné materiály pohřbívány a podle dostupnosti kyslíku podléhaly rychlejšímu či pomalejšímu spalování anebo zůstaly nespálené. Charakteristickým produktem zahořování jsou jednak bíle vypálené jílovce (podobné běžnému odpadu z kamen), dále škvára a červené popely. Následkem obsahu kaolinitu však převládají bílé porézní horniny a většinu škvár lze přičíst provozu místních topenišť určených pro vytápění šachty a provoz parních, těžních strojů. Tento materiál byl v minulosti běžně využíván jako podklad pro komunikace. V okrajových částech pánve někdy mívá zvýšenou radioaktivitou, která limituje jeho použití např. na stavební účely. Jedná se o porézní, savý materiál s velkým měrným povrchem a dobrými sorpčními vlastnostmi. Vystupuje-li na povrchu haldy má neutrální nebo mírně kyselou reakci, dobře prosychá, je náchylný ke stružkové erozi a v minulosti býval zdrojem vysoké prašnosti.
  4. Škvára, popel a popílky. Součástí kladenské aglomerace byla celá řada lokálních topenišť, každá šachta topila svým uhlím a zejména hutní provozy byly energeticky velice náročné. Běžnou součástí hald jsou proto elektrárenské popílky. Vysokopecní provozy – výroba železa a následná výroba ocelí – produkovaly strusky zásadité, známé jako Thomasova struska. Zatímco škvára vzniklá spalováním uhlí téměř neobsahuje žádný vápník a hořčík, produkty výroby železa obsahují až 38 % oxidu vápenatého (CaO). Je to způsobeno metalurgickým procesem, při kterém je železo v silikátové tavenině nahrazováno vápníkem z vápenců. Reakce těchto substrátů je oproti ostatním struskám zásaditá a při jejich zvětrávání je do okolního prostředí uvolňován vápník.
  5. Stavební suť a inertní odpad. Jedná se o materiály z likvidace starých důlních budov i stavební sutě řízeně navezené z širšího okolí k uložení na odvalech nebo o černé skládky. V materiálu se běžně objevují zlomky cihel, opukové kameny, omítka, někdy dlaždice a místy živičný pokryv (asfaltové směsi) bývalých komunikací. Součástí odpadu rovněž bývá zlomkové železo, rozbité dlaždice a další materiály. Opuky a omítka mají zásadité reakce a zvyšují ostrůvkovitou úživnost. Cihly a větší kameny vytvářejí na rozdíl od běžného materiálu uhelných hald suť s volnými prostory, které fungují jako refugium pro hmyz, obojživelníky (žáby) a některé plazy (ještěrky).
  6. Komunální odpad. Tato složka je tvořena nejrůznějším materiálem od polyethylenových a skleněných lahví, přes plechovky, nábytek až po staré pneumatiky.
  7. Výkopové zeminy a další materiály. Častou součástí odvalů je materiál z podložního proterozoika, tj. šedočerné fylitické břidlice, méně droby, místy s hojnými čočkami sekrečního křemene, ojediněle mineralizované pyritem případně pyrhotinem. Tyto horniny obtížně zvětrávají, z hlediska chemického složení však nepředstavují žádnou zátěž. Na některé odvaly byla navážena opuka křídového stáří ze stavební činnosti. V souvislosti s prohoříváním odvalů byly na některých místech zjištěny až 2 cm silné kůry vodnatého octanu vápenatého. Ten vznikl reakcí tzv. „dřevného octa a kalcia z opuk, což mimo jiné poukazuje na velké množství dřeva z původních důlních výdřev v haldovém materiálu.

Odval Dolu Felix – Jan je tvořen zejména svrchnokarbonskými prachovci a jílovci pocházejícími z kladenského souvrství, resp. radnických vrstev. Těženy byly sloje radnického souslojí. Těleso odvalu je složeno ze silně zvětralých prachovců a jílovců, které se lupenitě rozpadají. Psamity jsou zastoupeny méně. Občasný je výskyt kamenů o velikosti až 30 cm. Z minerálů jsou zastoupeny pyrit a vzácně millerit. Odval je známý paleontologickými nálezy. V horninách se zde vyskytují otisky stromovitých přesliček, např. druhu Asterophyllites grandis. V roce 1976 byl materiál z odvalu odtěžen a využit na podsypy při rekonstrukci nádraží v Kralupech nad Vltavou. Po roce 1990 bylo odtěženo čelo haldy u paty při rozšiřování manipulačního prostoru bývalé firmy Řempo, a. s., nyní JHL alu, s. r. o. Svah v odtěženém místě má větší sklon, než je sypný úhel deponovaného materiálu a existuje tedy nebezpečí sesuvu, zejména při přívalových deštích.

Plochy haldoviny bez vegetačního krytu

GPS pozice

N 50° 12.439', E 14° 15.521'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz