Odval Dolu Felix – Jan
Historie dolu a těžby uhlí na Kladensku
Prehistorie tohoto místa začíná cca před 300 000 000 lety. Planeta Země tehdy vypadala úplně jinak než dnes. Rozmístění a tvar kontinentů nemělo s dnešním stavem nic společného. Kladensko se nacházelo v oblasti rovníku, panovalo zde teplé a vlhké klima vhodné pro tropické pralesy s množstvím rostlinné hmoty. Tento prales se tehdy skládal především ze stromovitých přesliček, plavuní a kapradin, semenných kapradin, kordaitů a prvních nahosemenných rostlin. Aby z takového pralesa vzniklo uhlí, bylo zapotřebí nahromadění vrstvy rostlinných těl bez přístupu kyslíku. To bylo umožněno charakterem svrchnopaleozoické, kontinentální kladensko-rakovnické pánve tvořené systémem pomalu tekoucích řek, bažin a rašelinišť. Vody přinášely velké množství jemných částeček sedimentárních hornin, které překrývaly vrstvy odumřelých rostlin. Z nich pak po milionech let vzniklo zrašeliněním a zuhelnatěním černé uhlí. Na Kladensku byli prvními uhlokopy již Keltové, kteří dobývali tzv. sapropelitické uhlí, z něhož se vyráběli šperky. První písemná zpráva o těžbě černého uhlí v širším okolí Kladna pochází z roku 1463, kdy bylo uhlí dobýváno u Malých Přílep. Je to nejstarší zpráva o dobývání černého uhlí v Čechách.
Krajinu Kladenska ovlivňovala těžba černého uhlí a s ní související činnosti po velmi dlouhou dobu. První, historicky doložený nález uhlí u Vrapic na buštěhradském panství v roce 1775 je připisován Václavu Bürgerovi a Jakubu Oppeltovi. Na nejstarší známé důlní mapě z roku 1784 je vyznačeno několik dolů, které se nacházely v prostoru nádraží v Buštěhradě a v nejbližším okolí. První skutečně hlubinný důl na Kladensku vznikl v roce 1822 na katastrálním území obce Cvrčovice a v roce 1836 byl vybaven parním strojem. Spojením Kladenského kamenouhelného těžařstva (František a Albert Kleinovi, Vojtěch Lanna a Václav Novotný), Kladenského železářského těžařstva, firmy Florentina Roberta (vrapické doly na koksovatelné uhlí) a firmy Hermanna Diettricha Lindheima (uhelné doly na Plzeňsku, železárna Karlin Dol s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) vznikla v roce 1857 Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft), která se v roce 1863 přeměnila z komanditní na akciovou a byla zaknihována. V roce 1857 začala společnost hloubit jámu Zippe, v níž se však nikdy nezačalo těžit uhlí, v letech 1858 – 1863 byla vyhloubena jáma Amálie, v letech 1871 – 1873 byla vyhloubena jáma Stehelčeves, v letech 1874 – 1877 byla vyhloubena jáma Mayrau, v letech 1878 – 1879 byla vyhloubena jáma Julius, v roce 1884 byla vyhloubena jáma Robert a v letech 1888 – 1890 byla vyhloubena jáma Max. V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V letech 1913 – 1914 pak byla vyhloubena jáma Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila Pražská železářská společnost veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí. Posledním dolem hloubeným společností byl důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech 1941 – 1943. Po skončení druhé světové války byly doly znárodněny. Postupem času vzniklo jen v krajině Kladenska v okolí cca 200 uhelných šachet a štol asi 150 hald. V celé oblasti kladensko-rakovnické pánve se nachází 342 povrchově identifikovatelných hald po těžbě černého uhlí. Všechny tyto antropogenní aktivity podstatně změnily krajinný ráz a do určité míry narušily ekologické a estetické funkce krajiny.
Nejvýchodněji položenou součástí širší Kladensko-slánsko-rakovnické pánve je otvovická oblast. Její prostor při výchozu sloje lze vymezit od obce Stehelčeves na západě a korytem řeky Vltavy u Kralup nad Vltavou ve východních partiích. Oblast je charakteristická výstupem výchozů slojí až k povrchu, zejména v katastrech Zákolan, Otvovic, Minic a Mikovic, kde byla v minulosti otevřena řada úvodních důlních děl. Vedle hlavní kladenské sloje o mocnosti 4 – 9,5 m je na Otvovicku vyvinuta i spodní kladenská (radnická) sloj, zejména západně od obce Otvovice, kde na ní těžil důl Jan při mocnosti sloje 1,5 – 2,7 m. Šířka zdejší pánve se, proti centrální části, směrem k Lobči neustále zužuje a v prostoru otvovického dolu Jan je již jen okolo 1 km. Uhelná sloj horší kvality, především zvýšeným obsahem popela, se na severu vytrácí na úbočí jalových hřbetů. Nejstarší archivní zprávy hovoří o objevech uhlí u Otvovic v roce 1577. Dále je doloženo dobývání uhlí u Mikovic v roce 1689. Za počátek soustavného dobývání uhlí v oblasti je možné považovat povolení ke kutání uhlí na zvoleněveském a buštěhradském panství ze 17. 12. 1716 a dále zprávy dokládající existenci uhelných dolů u Otvovic k roku 1718. K největšímu rozvoji dolování dochází po roce 1757, kdy se těchto aktivit ujímá správa zvoleněveského panství. Kolem roku 1848 byl otvovický revír patrně na vrcholu svých možností těžby a rozvoje a zdejší doly zásobovaly široké okolí prakticky až po Prahu. Po vyčerpání dostupných partií a zejména pro velký konkurenční tlak kvalitnějšího uhlí z vrapických dolů dochází k poklesu těžby. Například v roce 1873 těžba poklesla na necelých 40 % stavu v roce 1848.
Původní těžní štola Felix situovaná nad dnešním areálem průmyslového podniku je poprvé zmíněna v roce 1808. Postupně byla ve vlastnictví několika významných těžařů – Petra Matouše, Josefa Černého a Josefa Viktorina. V roce 1900 je uváděna roční těžba ve výši 8 893 tun uhlí. Dne 26. 9. 1907 došlo k zatopení dolu. O život při tom přišlo šest havířů. Ještě v témže roce zakoupila důl Společnost státní dráhy za 250 tisíc rakouských korun. Důl byl přejmenován na Jan. Po krátké době však bylo od těžby upuštěno a důl byl opět zatopen. V roce 1919 obnovil tehdejší nájemce Kladenské kamenouhelné těžařstvo provoz dolu. V roce 1921 byla uváděna roční těžba 17 tisíc tun uhlí. Roku 1929 byl důl pro špatný odbyt uhlí znovu uzavřen. V roce 1952 byla těžba obnovena a důl byl začleněn pod národní podnik Gottwald a od roku 1958 pod národní podnik Zápotocký. Po vyuhlení základní sloje byla tato štola uzavřena a těžbu zajišťovala sousední hlavní štola Jan. Západně od štoly Felix založila Společnost státní dráhy v roce 1889 novou hlavní těžní štolu. Tím vznikl komplex Dolu Jan v Otvovicích. Dobývána zde byla až 6,5 m mocná sloj uhlí silně promísená žáruvzdornými jíly. Tato surovina v množství až 10 vagonů měsíčně zde byla rovněž využívána k vypalování šamotových produktů. V důsledku špatné kvality uhlí a neefektivnosti těžby byl důl v roce 1965 uzavřen. Podle posudku hlavního geologa národního podniku Zápotocký zůstalo pod zemí cca 110 tisíc tun zdejšího uhlí.
Příkrý svah odvalu po odtěžení části haldoviny v roce 2004
Příkrý svah odvalu po odtěžení části haldoviny v roce 2015
