Z Trosek ke Skaláku
Hrad Trosky
Hrad je původně typická ukázka dvouvěžové dispozice české hradní architektury lucemburského období. Přestože nejstarší písemné záznamy znají Trosky až v roce 1396, minimálně sedlo mezi oběma sopouchy bylo osídleno již dříve a ke stavbě hradu došlo snad v poslední třetině 14. století. Navíc při severním předhradí byly archeologickým výzkumem zjištěny zlomky keramiky lužické kultury (mladší doba bronzová) i ze závěru doby laténské (mladší doba železná). Podoba hradu byla přirozeně určena jedinečným skalním útvarem, jenž na obou koncích tvořily dvě věže – vyšší Panna na východní a rozložitější Baba na západní straně. Mezi majiteli hradu a přilehlého panství najdeme řadu známých rodů – z Vartenberku, z Bergova, Zajíce z Hasenburku nebo od roku 1559 Smiřické ze Smiřic, kteří Trosky již natrvalo připojili k dominiu Skály, později Hrubá Skála. Během třicetileté války sloužil hrad naposledy jako vojenský opěrný bod, na jejím samém konci byl vypálen a zpustl. V roce 1681 navštívil Trosky P. Bohuslav Balbín a popsal je jako snadno opravitelné.
Mohutná zřícenina se rozkládá na dvou čedičových skalách a dominuje okolní krajině a celému Českému ráji. Národní přírodní památku charakterizují dvě věže – Baba a Panna. Název vznikl díky zdejším nesmiřitelným obyvatelkám. Panna je vyšší a štíhlejší, Baba menší a podsaditější. Jejich neustálé hádky se prý rozléhaly daleko do kraje.
Pod Troskami najdete i zajímavou jeskyni, ale ta byla ochránci přírody znepřístupněna. Kdysi mohla být i tajnou chodbou. Najdete ji přibližně půl kilometru na východ od hradu v příkré zalesněné a skalnaté stráni. Nechybí ani podpisová skála, kam se vyrývala jména návštěvníků. Tato jeskyně se stala hlavním klíčem k rozluštění, zda mohla obsahovat spojovací chodbu až do hradu. Lidová pověst praví, že ústí k podzemnímu jezírku – zásobárně vody pro hrad. Jiná pověst však přichází s verzí, že chodba vede k velkému pokladu za železnými dveřmi.
