česky english deutsch <<< >>>

Odval Dolu Ferdinand

Historie dolu a těžby uhlí

Prehistorie tohoto místa začíná cca před 300 000 000 lety. Planeta Země tehdy vypadala úplně jinak než dnes. Rozmístění a tvar kontinentů nemělo s dnešním stavem nic společného. Kladensko se nacházelo v oblasti rovníku, panovalo zde teplé a vlhké klima vhodné pro tropické pralesy s množstvím rostlinné hmoty. Tento prales se tehdy skládal především ze stromovitých přesliček, plavuní a kapradin, semenných kapradin, kordaitů a prvních nahosemenných rostlin. Aby z takového pralesa vzniklo uhlí, bylo zapotřebí nahromadění vrstvy rostlinných těl bez přístupu kyslíku. To bylo umožněno charakterem svrchnopaleozoické, kontinentální kladensko-rakovnické pánve tvořené systémem pomalu tekoucích řek, bažin a rašelinišť. Vody přinášely velké množství jemných částeček sedimentárních hornin, které překrývaly vrstvy odumřelých rostlin. Z nich pak po milionech let vzniklo zrašeliněním a zuhelnatěním černé uhlí.

Vznik uhlí – Bibliographisches Institut – autor: Meyers Konversationsle­xikon

Na Kladensku byli prvními uhlokopy již Keltové, kteří dobývali tzv. sapropelitické uhlí, z něhož se vyráběli šperky. První písemná zpráva o těžbě černého uhlí v širším okolí Kladna pochází z roku 1463, kdy bylo uhlí dobýváno u Malých Přílep. Je to nejstarší zpráva o dobývání černého uhlí v Čechách.

Krajinu Kladenska ovlivňovala těžba černého uhlí a s ní související činnosti po velmi dlouhou dobu. První, historicky doložený nález uhlí u Vrapic na buštěhradském panství v roce 1775 je připisován Václavu Bürgerovi a Jakubu Oppeltovi. Na nejstarší známé důlní mapě z roku 1784 je vyznačeno několik dolů, které se nacházely v prostoru nádraží v Buštěhradě a v nejbližším okolí.

První skutečně hlubinný důl na Kladensku vznikl v roce 1822 na katastrálním území obce Cvrčovice a v roce 1836 byl vybaven parním strojem. Spojením Kladenského kamenouhelného těžařstva (František a Albert Kleinovi, Vojtěch Lanna a Václav Novotný), Kladenského železářského těžařstva, firmy Florentina Roberta (vrapické doly na koksovatelné uhlí) a firmy Hermanna Diettricha Lindheima (uhelné doly na Plzeňsku, železárna Karlin Dol s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) vznikla v roce 1857 Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft).

V roce 1857 začala společnost hloubit jámu Zippe, v níž se však nikdy nezačalo těžit uhlí, v letech 1858 – 1863 byla vyhloubena jáma Amálie, v letech 1871 – 1873 byla vyhloubena jáma Stehelčeves, v letech 1874 – 1877 byla vyhloubena jáma Mayrau, v letech 1878 – 1879 byla vyhloubena jáma Julius, v roce 1884 byla vyhloubena jáma Robert a v letech 1888 – 1890 byla vyhloubena jáma Max.

V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V letech 1913 – 1914 pak byla vyhloubena jáma Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila Pražská železářská společnost veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí.

Odval bývalého Dolu Ferdinand – začlenění odvalu do kulturní krajiny

Posledním dolem hloubeným společností byl důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech 1941 – 1943. Po skončení druhé světové války byly doly znárodněny. Postupem času vzniklo jen v krajině Kladenska v okolí cca 200 uhelných šachet a štol asi 150 hald. V celé oblasti kladensko-rakovnické pánve se nachází 342 povrchově identifikovatelných hald po těžbě černého uhlí. Všechny tyto antropogenní aktivity podstatně změnily krajinný ráz a do určité míry narušily ekologické a estetické funkce krajiny.

Těžní jámy dolů Ferdinand I a Ferdinand II byly založeny v letech 1849 a 1871 v lokalitě dnes nazývané „Na Ferdinandce“, která se nachází západně od obytné zástavby obce Cvrčovice. Nazvány byly podle tehdejšího majitele buštěhradských dolů, bývalého císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (1793 – 1875). V letech 1875 – 1882 byl Důl Ferdinand v držení císaře Františka Josefa I (1830 – 1916) a v období 1882 – 1918 jej vlastnila C. k. Privilegovaná společnost Buštěhradské dráhy. Po zestátnění společnosti důl odkoupila Pražská úvěrní banka, která jej přejmenovala na Prago II. Hloubení jámy Ferdinand I muselo být v roce 1852 přerušeno pro nezvládnutelný přítok podzemní vody v hloubce 76,8 m. Bylo nezbytné instalovat výkonnější čerpadla a od Týneckého potoka vyrazit odvodňovací štolu. Další hloubení jámy pak pokračovalo až od roku 1871. Uhelné sloje o mocnosti 8,5 m bylo dosaženo v roce 1874 v hloubce 272,6 m. Jáma Ferdinand I měla maximální hloubku 286,7 m a v následujících letech sloužila jako vodotěžní. Jižně od jámy Ferdinand I byla od roku 1871 hloubena jáma Ferdinand II, která byla dovedena až do hloubky 291 m. V roce 1882 zřídila firma Křižík jako první v Kladenském revíru elektrické osvětlení celého povrchu dolu. Roku 1915 byla těžba z Dolu Ferdinand převedena na jámy František Josef a Prago Tragy.

Odval bývalého Dolu Ferdinand

Od roku 1919 byl provoz na Dole Ferdinand utlumován a v roce 1921 zde byla těžba ukončena. Následně byly obě jámy zasypány. Konečné zajištění starého důlního díla popílkovým stabilizátorem Ekokarbo (Ferdinand I) a zásypem z odvalu (Ferdinand II) provedla v roce 2003 firma Energie Kladno.

GPS pozice

N 50° 10.732', E 14° 8.511'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://