Kunčice pod Ondřejníkem
Rozvoj turismu
Kunčice jsou známou rekreační oblastí a výchozím bodem návštěvy Beskyd. První turisté sem začali přijíždět po otevření vlakové trasy Bílsko-Kojetín v r. 1888. Do té doby řídce obydlená horní část obce tak byla spojena s průmyslovými městy severní Moravy a Slezska, v čele s Ostravou. Příslušníci vyšších tříd nejprve přespávali v pronajatých pokojích v domech místních obyvatel, posléze začali v prostoru mezi kunčickým nádražím a dnešním Beskydským rehabilitačním centrem stavět vily. Zvyšující se návštěvnost využil majitel dvora Wernerovice Ferdinand Brázda. Na svém statku roku 1889 otevřel hostinec „Unter den Linden“ (Pod Lipkami). Po vlastnických změnách zde MUDr. Janu May r. 1902 založil hornické sanatorium, Lázně Skalka.
V průběhu času začali letní hosté stavět své vlastní rekreační objekty. Prvním z těchto domů byla r. 1897 „Villa Rosen“ Emila Christopha. Následovala vila Dominika Werlika (1898), vila pplk. Navrátila (1898), roubená vila stavitele Ferdinanda Tichého (1899), vila manželů Jurečkových (1899) a dnes neexistující Parmova vila (1899). Ve 20. století přerušila výstavbu první světová válka. Z vil vybudovaných v této době je mimořádně hodnotný secesní dům „Waldhaus Glassner“ (1902) vrchního stavebního rady Carla Glassnera nebo dřevěná vila Šárka poslance a advokáte JUDr. Fajfrlíka dle návrhu Dušana Jurkoviče z r. 1903.
Po válce se výstavba vil znovu rozmohla. Jedním z nejvýznamnějších a nejzámožnějších majitelů vil byl Ing. Dr. h. c. Edward Šebela, generální ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti. Jedna z jeho vil dnes funguje jako penzion Karolina. Další pozoruhodnou stavbou je vila Dr. Ing. Rudolfa Zankla z r. 1928, generálního tajemníka a německého vedoucího Vítkovických kamenouhelných dolů.
