česky english deutsch polski <<<

Závišice

Závišické příběhy

První písemná zmínka pochází z r. 1354. K pojmenování i vzniku obce se pojí několik pověstí. Jedna z nich praví, že rozvodněná Sedlnička odnesla celou nedalekou dědinu Tamovice o několik set metrů po proudu do hustého lužního porostu na nové místo, kde se stavení zavěsila a lidé nově vzniklou osadu pojmenovali „Závěšice“. Jiná verze této pověsti dává zánik Tamovic do souvislosti s vpádem Tatarů v roce 1241. Proboření hrází rybníků u Ženklavy způsobilo zaplavení tatarského tábora a vesnice Tamovice, kterou níže zavěsily po proudu.

Místní rodák J. Burget jezdíval jako mladý po císařské cestě na jarmark do Frýdku. Cestou míjel vodní tůň lemovanou stromy. Na vrbě tam prý sedával vodník a vždy, když jel Burget na jarmark, vodník mu sedl na zadní část vozu a vezl se až k prvnímu domku do Pasek (čp. 39). Tam sesedl a vracel se pomalu kolébavým krokem nazpět k jezírku. Vodník byl údajně dětské postavy, avšak zavalitější.

K závišickému vodníkovi se váže ještě jedna příhoda, s to z období první světové války. Jahnovi vlastnili pole na lukách u říčky Sedlničky, u místa, kde vtékala voda od dolního mlýna zpět do Sedlničky. Jednoho letního dne šli na pole okopávat úrodu a vzali sebou i nemluvně. Bylo horko, a tak uložili dítě v dohledu do stínu stromů na břehu potoka. Zanedlouho zjistili, že děťátko již není na místě, kde jej odložili. Našli jej zatáhnuté až na samém okraji břehu Sedlničky. Nemluvně se vlastními silami tak daleko přemístit nemohlo a jediným vysvětlením pro rodinu Jahnových bylo, že tuto událost měl na svědomí vodník.

Koncem 80. let 19. st se místním mládencům přihodila podivuhodná událost s bílým koněm. Kdo ví, jak to tehdy doopravdy bylo, poněvadž příběh začal setkáním jinochů v hostinci. Seděli až do zavíračky a pak šli po půlnoci oklikou ke statku, kde měli spadeno na zralé třešně. Sotva si na nich začali pochutnávat, přihnal se od Libhošťské hůrky tak silný vítr, že ohýbal mladé stromy a keře až k zemi. Za chvíli se po tomto ležícím stromoví přihnal krásný bílý kůň. Chvíli se prý rozhlížel po okolí a pak se najednou obrátil a stejnou cestou po stromoví odklusal k úpatí Libhošťské hůrky, k prameni potůčku pod Galiovou Lípou. Když kůň odběhl, stromy a keře se zase napřímily a nastal zase klid.

GPS pozice

N 49° 36.765', E 18° 6.175'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Občanské sdružení Hájenka
Dalibor Kvita
e-mail:hajenka@centrum.cz
http://