česky english deutsch polski <<< >>>

Závišice

U Očního

Polní cesta, ze které odbočujeme, vede k areálu bývalých štramberských kůpelí – lázeňského areálu z 19. století, který po druhé světové válce sloužil jako ortoptické oddělení pro léčby zrakových vad dětí.

Dnes téměř opuštěná polní cesta je nejpřímější spojnicí mezi Štramberkem a Příborem. Po této cestě se chodívalo na trh do Příbora a dál po císařské cestě do Frýdku. Ten se již nacházel za zemskou hranicí ve Slezsku. Někde na této cestě se prý stal tento příběh:

Šikovné děvče šlo do Příbora na trh. Cestou se k ní přidal nějaký pán a začal se vyptávat co si na jarmarku koupí. Děvče pravilo: „Co já bych si mohla koupit? Potřebovala bych na sukni, ale peněz není!“ A pán se vyptává dál, prý jestli se nebojí Ondráša. Děvče odvětilo, že nebojí, že Ondráš je dobrý chlap co pánům bere a chudáků se zastane. Pán se usmál a hvízdl. Z lesa přiběhli zbojníci s balíkem toho nejlepšího plátna, naměřili ho mez dva duby tolik, že to děvče ani unést nemohlo. Pán jí jenom řekl: „To máš na památku od Ondráša“ a všichni zmizeli v lese.

Po čase šla po té samé cestě roba s cívkama do Příbora. V Bělé se u ní objevili cizí chlapi a ptají se: „Těta slyšela stě o Ondrášovi a Jurášovi?“ A ona hned spustila, že jsou to raubíři, hrubiáni a že lidi okrádají a strašně je mordují. Chlapi ji po chvíli poprosili, jestli by jim z Příbora nedonesla pytlík cvočků do podešví. Peníze jí dali, a že tady počkají. Jak šla v poledne domů, tak chlapi opravdu čekali u takového hrubého pně. Vzali od tetky cvočky, naskládali je špičkami nahoru na peň a pak ji jeden chytil, vyhrnul jí sukni a ryp s ní na ten pařez. Tetka začala křičet a on jí pravil: „My jsme Ondráš a Juráš a to máte za odměnu za to, že jste na nás lhala. Ondráš a Juráš ještě nikoho nezabili, jenom pánům strach nahánějí a chudoby se zastávají.“ Potom jí pomohli vstát a pravili: „A včil jditě!“

GPS pozice

N 49° 36.168', E 18° 6.970'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Občanské sdružení Hájenka
Dalibor Kvita
e-mail:hajenka@centrum.cz
http://