Radhošť
Kněhyňská jeskyně (1025 – 1090 m) n. m.)
JV svah hřebenu Kněhyně (vrchol 1257 m n. m.) je zbrázděn řadami hlubokých depresí, otevřených rýh, které probíhají paralelně s vrstevnicemi. Původně zde byl znám jediný jeskynní systém Kněhyňská jeskyně ležící nedaleko hranice NPR Kněhyně – Čertův Mlýn.
Explorační a otvírkové práce v letech 1975–1988 prováděné bohumínskými speleology vedly k objevu řady dalších jeskyní, zvláště ve vrcholových partiích hřebenu. Rozsáhlý vertikální systém chodeb získal r. 1990 statut přírodní památky. Předmětem ochrany je zachování jedinečného fenoménu – pískovcového pseudokrasu značných rozměrů v centrální oblasti výskytu mocných godulských vrstev s nejhlubší pseudokrasovou propastí v ČR (57,5 m) a zároveň v celé střední Evropě. Jeskyně má celkově 3 vstupy, délka chodeb vytvořených v několika patrech je 280 m. Jeskynní systém je v tektonické puklině zasahující min. 70 m do hloubky masívu. Jedinou výzdobou je 12 cm dlouhá „ploutev”, která vznikla usazením jemných částeček jílů a vyluhovaného hydrogenuhličitavu vápenatého ze slabě vápnitých flyšových hornin.
Jméno Kněhyně (tj. sídlo kněžek, pohanských obřadnic, prorokyň) je staroslovanského původu a dává tušit velmi starobylý význam hory Kněhyně i okolních kopců. Pseudokrasové jeskyně byly odnepaměti opředeny mnoha pověstmi a jsou významně spojeny s historií osídlování Beskyd. Využívali je místní pastevci k uskladnění mléčných výrobků, jelikož průměrná celoroční teplota se zde pohybuje mezi 4 až 6°C. První písemná zmínka je z r. 1964, kdy byla publikována mapka. Výzkumem, sledováním a dokumentací se od r. 1970 zabývá ZO České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína, která také stojí za objevem současné nejníže položené části jeskyně.
Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky, převážně godulského souvrství s převahou odolných pískovců nad jílovci a slepenci. Při vrásnění Beskyd byly vrstvy pískovců deformovány a lámány. Vrstvy jílovců působily jako kluzné plochy a rozrušené bloky pískovců sjížděly při střídání dob ledových a meziledových do údolí. Sesuvem odtržených vrstev vznikl pseudokras. Vývoj jeskyní stále není ukončen a vstup do nich je vysoce nebezpečný!
