Borovecké rybníky
Historie území
Území v okolí Borovce bylo osídleno již od pravěku. Před 20 tis. lety se po odeznění druhého vrcholu poslední doby ledové začalo pomalu oteplovat. Definitivní ústup ledovce asi před 11 tis. lety nastalo teplejší a vlhčí podnebí, které změnilo ráz krajiny. Rozšířila se vegetace i lesostepní zvířena, jiné druhy naopak vymřely nebo musely putovat za chladnějším počasím na S či do hor. Lovci následovali migrující kořist a zřídili síť rozptýlených terénních stanic, navzájem propojených loveckými stezkami. Toto období lovců, rybářů a sběračů nese označení pozdní paleolit (10 000 – 8 000 př. n. l.) a mezolit (8000 – 5 000 př. n. l.). Přechod člověka od lovu a sběru k usedlé společnosti, jejíž hospodářství je založeno na zemědělství, se nazývá neolitická revoluce. Pobyt těchto lidí v okolí dokládají četné archeologické nálezy (kamenné nástroje, drobnotvaré nástroje – mikrolity). Další nálezy jsou pak důkazem osídlení i v ml. době kamenné (5000 – 3500 př. n. l.).
V r. 1997 byl v Příboře-Prchalově učiněn archeologický nález – objev lokality s nálezy z doby pozdního paleolitu, z osídlení lidem popelnicových polí slezsko – platěnické kultury (1000 – 750 př. n. l.), ale hlavně z doby římské (0 – 375 n. l.), z doby stěhování národů (375 – 476 n. l.), z doby hradištní (600 – 1200 n. l.) a z raného středověku. Tyto nálezy dokládají dlouhodobé osídlení ještě před 1. písemnou zprávou o Příboře (12. 12. 1251). Pověst dokonce praví, že město stálo již po r. 169 n. l. za vlády markomanského krále Markomíra ve svahu kopce Haškovce, ale už v r. 298 n. l. bylo Římany zničeno. Když Římané odtáhli, Příbořané se vrátili a založili nové město. Zanedlouho byl Příbor opět zničen při vpádu Vendů. V r. 356 n. l. měl být znovu postaven pod nynějším Prchalovem v místech, kde do r. 1787 stála kaple sv. Marka (nyní je zde socha Panny Marie). Příbor žil poklidně až do vpádu Tatarů na Moravu r. 1241, kdy byl znovu vypálen. Nové město bylo postaveno na vhodnějším místě, kde stojí dosud.
