Český ráj sever II.
Navarov
Jedna z mnoha pověstí vysvětluje vznik názvu. Choulostivá záležitost lásky dcery hradního pána a chudého chasníka vyřešili udobřením u navařené kaše. A to i přesto, že rozlícený otec sliboval pomstu.
Hrad Navarov stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Dochované zbytky hradu dovolují celkem bezpečně rekonstruovat jeho někdejší rozsah. Přístup k němu byl možný jen z jižní strany šíjí, vedoucí na vlastní skalní ostroh a prokopanou třemi příkopy. Za prvním příkopem a hradbou s dvěma baštami se vcházelo do předhradí s dřevěnými objekty, které se nedochovaly. Přes dva příkopy mezi valem se přicházelo do hradu obdélníkového půdorysu. Dochovaly se zříceniny paláce s valeně klenutým sklepem. Dnes je zřícenina soukromým majetkem, ale zůstává veřejnosti přístupná.
Archeologické nálezy dokládají osídlení již na konci 13.století. Sídlo, snad v podobě tvrze, však bylo založeno asi až v polovině 14. století, kdy se po něm píše Adam Heřman z Heřmanic. K vybudování hradu došlo asi až za Jindřicha z Navarova rodem z Valdštejna, který jej získal v roce 1380. Dalším majitelem byl Jan Čúch ze Zásady, který byl ve službách českého krále Václava IV.. V roce 1469 dobyla hrad Jana Zajíce z Házmburka vojska českého krále Jiříka z Poděbrad. Od roku 1515 drželi hrad jedno století Smiřičtí. Pobělohorskou konfiskací přešel hrad v roce 1622 do rukou Albrechta z Valdštejna, který jej v roce 1627 postoupil jako léno Gertrudě de Lamotte. Nová majitelka zavedla pak na panství tvrdá protireformační opatření. Za třicetileté války byl hrad nejprve, i přes statečnou obranu posádky pod vedením syna držitelky Vincence de Lamotte, dobyt roku 1643 Švédy. Ti se na hradě usadili a podnikali z něj loupeživé výpady do okolí. Po jejich odchodu v roce 1644 byl hrad na příkaz místodržících v Praze z obavy, aby se nestal znovu opěrným bodem Švédů, pobořen.
