česky english deutsch <<< >>>

Naučná stezka Radonice

Srnec a králíci

Srnec obecný

Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–20 kg a v kohoutku měří 65–75 cm. Ocas je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25cm.

V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století). Srnec se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince.

Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování.

Králík divoký

Divocí králíci (oryctolagus cuniculus f. domesticus) patří mezi jedny z nejroztomilejších zvířat naší přírody. Výrazné rozdíly mezi zajícem polním a králíkem divokým spatříte hned na první pohled. Zatímco zajíc má protáhlé tělo, dlouhé nohy a srst bývá zbarvená do hnědo-skořicové barvy, králík má tělo mnohem zavalitější, nohy kratší a srst šedou až modrošedou nebo šedohnědou, na břichu a spodní části ocasu bělavou.

Výrazně se liší také velikostí: Zajíc dosahuje délky 60 – 70 cm a jeho tělesná váha může být až 6 kg, zatímco králík divoký je o dost menší, tak kolem 40 cm na délku, a jeho váha činí od 1 do 2,5 kg. Králík divoký je tedy spíš podobný našim domácím mazlíčkům – králíkům zakrslým. Navíc králík divoký má oproti zajíci kratší zaoblenější uši, zpravidla tak, že nedosáhnou na čenich, a nejsou zakončeny černou špičkou.

Stejně jako králíci domácí jsou i králíci divocí velice čistotná zvířata. K zajímavostem patří, že žádný nevykonává svou potřebu uvnitř nory, ale naopak všichni chodí ven, a to mnohdy na společná místa, lidmi často nazývaná bobkoviště. Proto není až zas tak těžké králíky chované v bytě naučit čistotnosti a jako záchod jim vytyčit jedno místo. Smysl pro čistotnost a pořádek mají zděděnou už po svých předcích, a tak se to většinou naučí sami.

Králík domácí

Králík Domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena).

Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech.

Plánek Zooparku

Užitečné informace

Užitečné kontakty

GPS pozice

N 50° 8.517', E 14° 36.940'
[GPX]

[MAPY.CZ]