Uhelná trasa
Minerální závod Svaté Trojice
Hospodářský rozvoj Sokolovska je založen na průmyslovém využití hnědouhelných slojí. Zatím nejstarší zmínka o výskytu uhlí v loketském kraji pochází z roku 1545. Uhlí se tehdy rozdělovalo na kamenné (fosilní, z podzemí) a dřevěné (pálené v milířích). Mnohem dříve však byly využívány kyzové lupky, které byly zpracovávány v prvních chemických továrnách – minerálních závodech. Minerální závod Svaté Trojice ve Starém Sedle byl založen v polovině 16. století. Vyráběl nejprve kamenec a později také skalice a vitriolový kámen k produkci olea – dýmavé kyseliny sírové. K výrobě kamence se nejprve využívalo lidské moči, sbírané v okolí do sudů a odvážené do Starého Sedla ke zpracování. Když však řádil v této oblasti v roce 1582 mor, vzepřelo se obyvatelstvo proti tomuto nehygienickému nařízení vrchnosti a výroba přešla na kyzové lupky, které se v okolí hojně vyskytovaly. Počátkem 19. století se Sokolovsko stalo důležitým centrem českého kamenečného průmyslu. Ve Starém Sedle byly dva minerální závody, ze kterých se zásluhou průmyslníka Johanna Davida Starcka (1770–1841) staly moderní průmyslové provozy. Dolní minerální závod Svaté Trojice stál u štoly Jana Křtitele, ze které se kyzové uhlí s pyritem vozíky naváželo. Z části materiálu se pálením ve vyháněcích pecích získávala síra, zbytek se vršil na hromady, kde se vlivem povětrnostních vlivů a za zkrápění vodou rozkládal na kyselou hlínu, ze které se získával síranový výluh do výroby. V roce 1888 skončila produkce síry a roku 1896 i kamence a zelené skalice. V roce 1899 byl provoz opuštěn a zařízení demontováno. V období 1902–1945 se v závodu pálila leštící červeň zvaná potée, která byla z velké části vyvážena do bavorských a pruských brusíren a sklářských dílen.