Třetihorní subtropy
Habartovské sluňáky
Na výše položených okrajích Sokolovské pánve jsou obnaženy nejstarší horniny terciérní sedimentace, kterými jsou až několik desítek metrů mocné písky a štěrky starosedelského souvrství. Během teplého a vlhkého klimatu v třetihorách pronikaly těmito původně sypkými uloženinami křemičité roztoky a zpevňovaly je na pískovce, slepence a křemence. Později byly vrstvy erodovány (viz pseudokrasové lokality Údolí Ohře a Svatavský vrch) a pevnější partie se ve formě různě velkých horninových bloků ocitly na zemském povrchu. Vlivem svahových pohybů v nejmladších geologických dobách se působením gravitačních sil posouvaly o desítky až stovky metrů od místa svého vzniku.
Největší z balvanů u Habartova je asi 7 metrů dlouhý a váží přes 200 tun
Výskyty takovýchto balvanů jsou známy z okolí Lítova, Habartova a Radvanova. Největší z nich leží u lesní cesty severně od Habartova. Tvoří ho křemitý slepenec s dobře patrnými polozaoblenými zrny křemene. Na balvanu zaujme i několik systému puklin – nápadná šikmá puklina sleduje původní zvrstvení sedimentu, strmé trhliny vznikly účinky tektonických sil a byly později zvýrazněny působením zvětrávacích procesů.
Skalní mísa s odtokovým žlábkem
Působením větrné a vodní eroze získal povrch izolovaných balvanů typický kavernózní vzhled a sametový, místy až sklovitý lesk. Balvany se tak velice podobají tzv. sluňákům, které jsou známy např. ze západního okolí Karlových Var (lokalita Počerenské sluňáky). Ty jsou na rozdíl od nich tvořeny celistvými (tzv. amorfními) křemenci.
Křemitý slepenec
