Sopky v Geoparku
Podhorní vrch
Podhorní vrch je výraznou dominantou u Mariánských Lázní s nádherným rozhledem a opuštěným lomem na severním úpatí. Třetihorní vulkán se dvěma vrcholky (Velká Podhora 847,2 m, Malá Podhora 846,0 m) proráží amfibolitové podloží mariánskolázeňského metabazitového komplexu. Má průměr 500 metrů a stáří podle dosud publikovaných dat činí 12–17 miliónů let.
Starší část vulkánu sestává z kompaktního výlevu, ve kterém byl založen kamenolom, a dále ze sopečné brekcie a spečených vulkanických vyvrženin (tzv. aglutinátu). Mladší část je tvořena výplní žilné trhliny o šířce 20–30 m a délce přes 100 m. Vulkanickou horninou je slabě olivinický nefelinit, tmavošedá masivní čedičová hornina s vyrostlicemi černého pyroxenu a zeleného olivínu.
Během těžby bylo možno v kamenolomu na severním úpatí Podhorního vrchu sbírat zajímavé nerosty. Zeolity tvořily bělavé výplně trhlin v masivní čedičové hornině. Krystalovaný nefelín a melilit byly spolu s klinopyroxenem, leucitem, sanidinem, sodalitem, magnetitem a apatitem součástí až několik decimetrů velkých hrubozrnných uzavřenin, které vznikly lokálním nabohacením těkavých složek při závěrečných fázích tuhnutí magmatu.
Podhorní vrch je nejvyšší horou Tepelské vrchoviny. Pro svou geologickou a mineralogickou výjimečnost se stal předmětem zájmu významných přírodovědců 19. století (J. W. Goethe, H. Ch. G. Struve, A. K. Rosiwal a další). Podhorní vrch byl v minulosti oblíbeným výletním místem lázeňských hostů a stála na něm vyhlášená kavárna. Ta po druhé světové válce vzala za své a dnes je na jejím místě nepříliš estetický telekomunikační vysílač. Území je také významnou botanickou lokalitou. Květnaté bučiny ve východní a porosty klenů a jasanů ve vrcholové části byly v roce 1997 vyhlášeny přírodní rezervací. Otevřené kamenité sutě na svahu Malé Podhory hostí teplomilné druhy rostlin.