Sopky v Geoparku
Podhorní vrch
Podhorní vrch je výraznou dominantou u Mariánských Lázní s nádherným rozhledem a opuštěným lomem na severním úpatí. Třetihorní vulkán se dvěma vrcholky (Velká Podhora 847,2 m, Malá Podhora 846,0 m) proráží amfibolitové podloží mariánskolázeňského metabazitového komplexu. Má průměr 500 metrů a stáří podle dosud publikovaných dat činí 12–17 miliónů let.
Starší část vulkánu sestává z kompaktního výlevu, ve kterém byl založen kamenolom, a dále ze sopečné brekcie a spečených vulkanických vyvrženin (tzv. aglutinátu). Mladší část je tvořena výplní žilné trhliny o šířce 20–30 m a délce přes 100 m. Vulkanickou horninou je slabě olivinický nefelinit, tmavošedá masivní čedičová hornina s vyrostlicemi černého pyroxenu a zeleného olivínu.
Během těžby bylo možno v kamenolomu na severním úpatí Podhorního vrchu sbírat zajímavé nerosty. Zeolity tvořily bělavé výplně trhlin v masivní čedičové hornině. Krystalovaný nefelín a melilit byly spolu s klinopyroxenem, leucitem, sanidinem, sodalitem, magnetitem a apatitem součástí až několik decimetrů velkých hrubozrnných uzavřenin, které vznikly lokálním nabohacením těkavých složek při závěrečných fázích tuhnutí magmatu.
Podhorní vrch koncem 19. století
Podhorní vrch je nejvyšší horou Tepelské vrchoviny. Pro svou geologickou a mineralogickou výjimečnost se stal předmětem zájmu významných přírodovědců 19. století (J. W. Goethe, H. Ch. G. Struve, A. K. Rosiwal a další). Podhorní vrch byl v minulosti oblíbeným výletním místem lázeňských hostů a stála na něm vyhlášená kavárna. Ta po druhé světové válce vzala za své a dnes je na jejím místě nepříliš estetický telekomunikační vysílač. Území je také významnou botanickou lokalitou. Květnaté bučiny ve východní a porosty klenů a jasanů ve vrcholové části byly v roce 1997 vyhlášeny přírodní rezervací. Otevřené kamenité sutě na svahu Malé Podhory hostí teplomilné druhy rostlin.
Výletní restaurace v polovině 20. století
