Sopky v Geoparku
Železná hůrka
Pár kroků od česko-bavorské hranice leží národní přírodní památka
Železná hůrka, která byla vyhlášena v roce 1961 na ochranu reliktu
nejmladší české sopky. Vulkán tvoří nevelký pahorek o výšce 25 a
průměru 100–150 metrů. Vznikl na zlomové linii sz.-jv. směru
pronikající svory dyleňského krystalinika. Na téže struktuře leží
i necelých 15 km vzdálená Komorní hůrka. 
Po
dlouhou dobu sloužila Železná hůrka jako příležitostný zdroj přírodní
škváry pro stavby v okolí. Ukázkově zachovalý profil nezpevněnými
sopečnými uloženinami (tzv. tefra) je vlastně stěnou opuštěné
štěrkovny. V této stěně je dobře patrné, že na stavbě Železné hůrky
se podílejí minimálně dvě erupce. Při starší vznikly asi 15 m mocné
polohy pyroklastických hornin. Na nich leží pod úhlem 30–40° sled
nezřetelně zvrstvených tufů vyvržených během následující fáze.
V materiálu převažuje masivní až silně porézní utuhlá láva
olivinicko-nefelinitového složení, méně jsou zastoupeny tzv. xenolity
(cizorodé úlomky) krystalinického podloží, ultrabazik zemského pláště a
magmatických krystalových vyloučenin. 
Sopka
přilákala i Johanna Wolfganga Goetha, který ji navštívil při svém pobytu
v Mariánských Lázních v roce 1823 a je autorem vůbec prvního
pojednání o této lokalitě. Železná hůrka je jednou z lokalit
přeshraniční geologické trasy „Vulkány“ – informační tabule stojí
poblíž hraničního přechodu Mýtina-Neualbenreuth. 
