Poznávací trasa Rotava
Skalka
Situace stanoviště
Skalka („Felsl“) je skalnatý čedičový pahorek nad Rotavou v těsném sousedství známých Varhan. Vulkanická tělesa Skalky a Varhan leží na zlomu východo-západního směru. Nedávno se pomocí geologického mapování a petrografických, geochemických, radiometrických, magnetických a strukturně geologických metod podařilo popsat architekturu, složení a vznik obou kopců. Jedná se pravděpodobně o kupy (dómy) z lávy, vytlačené z přívodní trhliny nad úroveň původního terénu. Rychlým utuhnutím láv vznikl na Skalce nefelinický bazanit, hornina blízká čediči. Skládá se z mikroskopických zrníček augitu, olivínu, nefelínu, plagioklasu a magnetitu. Mezery vyplňuje sopečné sklo.
Skalka
Třetihorní sopka vznikla v několika fázích, opakovaným vytlačováním značně viskózní, proplyněné lávy z ústí jícnu. Postupným růstem a zestrmováním hory do téměř věžovitého tvaru vznikly otevřené rozsedliny, které vyplnila poslední porce lávy. Výstup láv byl turbulentní, provázený tříštěním hornin po obvodu sopouchu.
Pohled ze Skalky na Rotavu
Vstřebáváním tříště krystalických břidlic i starších, mezitím utuhlých a rozdrobených čedičů v lávě vznikla struktura podobná lávovým brekciím. Hutné, celistvé partie se zde střídají s pórovitými, mandlovcovými partiemi. Útržky cizorodých hornin (svorů, kvarcitů, granitů a starších čedičů) se podílejí zhruba čtvrtinou na celém objemu horniny. Prudké ochlazení lávy kolem větších bloků cizích hornin vedlo ke vzniku „kamenných sluncí“.
Kamenné slunce
Průnik lávy otevřenými trhlinami v dříve utuhlém čediči se prozrazuje vějíři a schodišti z téměř vodorovně uložených sloupců. Skalka je i botanicky významnou lokalitou. Vyznačuje se velkou pestrostí stanovišť, která hostí rozličné druhy rostlin a jejich společenstev.
Vějíř čedičových sloupců
Tento text pro Vás připravil Petr Rojík.
