Poznávací trasa Rotava
Skalka
Skalka („Felsl“) je skalnatý čedičový pahorek nad Rotavou v těsném sousedství známých Varhan. Vulkanická tělesa Skalky a Varhan leží na zlomu východo-západního směru. Nedávno se pomocí geologického mapování a petrografických, geochemických, radiometrických, magnetických a strukturně geologických metod podařilo popsat architekturu, složení a vznik obou kopců. Jedná se pravděpodobně o kupy (dómy) z lávy, vytlačené z přívodní trhliny nad úroveň původního terénu. Rychlým utuhnutím láv vznikl na Skalce nefelinický bazanit, hornina blízká čediči. Skládá se z mikroskopických zrníček augitu, olivínu, nefelínu, plagioklasu a magnetitu. Mezery vyplňuje sopečné sklo.
Třetihorní sopka vznikla v několika fázích, opakovaným vytlačováním značně viskózní, proplyněné lávy z ústí jícnu. Postupným růstem a zestrmováním hory do téměř věžovitého tvaru vznikly otevřené rozsedliny, které vyplnila poslední porce lávy. Výstup láv byl turbulentní, provázený tříštěním hornin po obvodu sopouchu.
Vstřebáváním tříště krystalických břidlic i starších, mezitím utuhlých a rozdrobených čedičů v lávě vznikla struktura podobná lávovým brekciím. Hutné, celistvé partie se zde střídají s pórovitými, mandlovcovými partiemi. Útržky cizorodých hornin (svorů, kvarcitů, granitů a starších čedičů) se podílejí zhruba čtvrtinou na celém objemu horniny. Prudké ochlazení lávy kolem větších bloků cizích hornin vedlo ke vzniku „kamenných sluncí“.
Průnik lávy otevřenými trhlinami v dříve utuhlém čediči se prozrazuje vějíři a schodišti z téměř vodorovně uložených sloupců. Skalka je i botanicky významnou lokalitou. Vyznačuje se velkou pestrostí stanovišť, která hostí rozličné druhy rostlin a jejich společenstev.
Tento text pro Vás připravil Petr Rojík.