Naučná trasa Bludná
Staré cínové doly
Nejpozději počátkem 16. století byly v prostoru Bludné a Sněžné hůrky objeveny greisenové žily bohaté na cínovec, což dalo podnět ke vzniku osídlení jak na Bludné, tak i v osadách Luhy (Jungenhengst) a Háje (Zwittermühl = „mlýn na cínovou rudu“) níže v údolí Čermé. Jeden z nejhezčích příkladů dolování zdejších greisenových žil přímo od povrchu poskytuje důl Drahá kožešina (Edler Pelz), který se nacházel přímo na hranici mezi blatenským a božídarským rudním revírem, vymezené v roce 1534.
Nejintenzivnější období exploatace cínovcových žil na Bludné spadá do 16. století, po přestávce ovlivněné třicetiletou válkou však byly zdejší cínové doly v provozu také v 18. a krátce ještě na počátku 19. století. Na dole Drahá kožešina došlo k oživení těžby koncem 18. století, kdy se o něj začal zajímat erár. K dolu byla vyražena odbočka z hluboké odvodňovací štoly Pomoc Boží, což umožnilo těžbu i v dříve neprozkoumaných partiích v hloubce přes 50 metrů. Předmětem těžby byly až do roku 1810 dvě hlavní greisenové žíly – žíla Jiří (Georg) směru SSV–JJZ, pokračující sem od stejnojmenného dolu s jámou přímo u silnice v Bludné, a žíla Drahá kožešina směru SV–JZ. Obě tyto žíly se sbíhaly v prostoru, u kterého stojíte, jak je zřejmé i z rozvětvení povrchových dobývek ve směru těchto žil. Strmé greisenové žíly protínají okolní žuly, v bocích dobývek lze polohy greisenů s drobným cínovcem dosud nalézt.
Nedaleko dolu Drahá kožešina, na druhé straně lesní cesty, stávala hornická samota Scherbrovy Domky (Scherberhäuser), která již v 16. století poskytovala zázemí havířům, kteří na dole pracovali. Název Scherberhäuser souvisí zřejmě se jménem prvních osadníků nebo těžařů. Od roku 1850 náležely Scherbrovy Domky pod Ryžovnu, po zániku dolování se z nich staly zemědělské usedlosti, obývané až do konce druhé světové války. V současnosti zakrývá ruiny obou domů les.
Tento text pro Vás připravil Michal Urban.