Minerální prameny
Milhostovské mofety
Mofeta je výron suchého oxidu uhličitého o teplotě nižší než 100°C (nejčastěji 20–30°C) z puklin na zemský povrch. Většinou jde o doprovodný jev vulkanické činnosti či projev postvulkanické činnosti. Zaznamenána byla i přítomnost metanu, sirovodíku či hélia. Pokud proniká CO2 v bahnitém terénu, vzniká tlakem plynu mofetový kráter. V případě, že CO2 probublává vodou, může při dostatečném tlaku dojít k vytvoření kráterového valu o výšce několik cm, vzácněji do 1 m. Dojde-li k pohlcení plynu studenými vodami, mohou vznikat kyselky. Je-li přívodní kanál dostatečně stabilní, za určitých předpokladů může docházet ke vzniku studeného gejzíru. V případě, že se mofety nacházejí v terénní depresi, dochází (zejména v ranních hodinách) k hromadění CO2, který může způsobit smrt menších živočichů a při větší koncentraci i člověka (podle http://cs.wikipedia.org/wiki/Mofetta).
Asi kilometr jižně od Milhostova se v olšovém luhu u ústí Kladrubského potoka do potoka Jilmového nachází přírodní památka Milhostovské mofety. Přírodní památka o ploše 0,24 ha byla vyhlášena v roce 1993 k ochraně přírodních vývěrů juvenilních plynů. Jejich hlavní složkou je oxid uhličitý, který je bez chuti a zápachu. V malém množství je však přítomen sirovodík, díky němuž se přítomnost mofet projevuje lehkým sirným odérem. Plyny vystupují ze zemských hlubin po zlomové linii souběžné s mariánskolázeňským zlomem, tato linie určuje i směr toku Jilmového potoka.
Plyny vyvěrají v několika drobných trychtýřovitých prohlubních. Vývěry jsou obzvláště patrné, pokud jsou vyplněny vodou. Za sucha je prozrazují povlaky bílých solí. Mofety občas působí jako drobné pasti, ve kterých nalézají smrt drobní živočichové – místu se proto lidově říkalo „zvířecí hřbitov“. Nelze si ale nepovšimnout, že ty největší „krátery“ byly dotvořeny uměle.
Své kouzlo má lokalita hlavně na jaře, kdy podél potoka kvetou blatouchy a ponurý lesík prosvětlují bílé koberce kvetoucích sasanek a trsy zlatých petrklíčů (prvosenek vyšších).
