Minerální prameny
Františkovy Lázně
Vývěry studených minerálních vod u Chebu byly známy už v nejstarších dobách, což nepřímo dokládají nálezy pravěkého osídlení uváděné z blízkosti pramene Palliardi. První písemné zmínky o pramenech se odkazují do 11. století, počátkem novověku je popisovaly všechny vědecké kapacity té doby (mj. i Georgius Agricola v r. 1545). K širšímu využití došlo až ve století sedmnáctém, kdy byly zřizovány tzv. odpočinkové domy a v roce 1661 první stáčírna vody. „Chebská voda“ byla prodávána v blízkém i širokém okolí. Vyvážena byla i do Německa, kde např. v roce 1700 její prodej údajně převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní.
František – symbol Františkových Lázní
Roku 1793 byly dekretem císaře Františka II. založeny u chebských pramenů lázně, r. 1795 bylo místo pojmenováno Kaiser Franzensdorf (Osada císaře Františka) a r. 1803 přejmenováno na Kaiser Franzensbad (Františkovy Lázně). Zlatý věk lázní kulminoval v roce 1912, kdy město navštívilo 65 000 pacientů. Památkou na tuto dobu jsou dvorana Glauberových pramenů, empírová kolonáda Lučního a Solného pramene, novorenesanční Lázně II, kruhový pavilon Františkova pramene, Společenský dům, Lázně III a další stavby.
Pavilon Františkova pramene před 100 lety
Pro lázeňské účely je mělkými šachticemi a vrty jímáno přes dvacet pramenů. Prameny mají různou mineralizaci, rozmanitý poměr iontů i odlišný obsah oxidu uhličitého. Vody patří ke studeným, velmi silně mineralizovaným sírano-chlorido-hydrogenuhličitanovým sodným a v některých případech i železnatým kyselkám.
Nová kolonáda před 100 lety
Pavilon Glauberova pramene před 100 lety
Františkovy Lázně jsou známé jako první slatinné lázně na světě, kde se kromě léčivých minerálních vod využívá zřídelní plyn (volný oxid uhličitý), sirno-železitá slatina a rašelina. Léčí se zde srdeční a oběhová onemocnění, nemoci podpůrného a pohybového aparátu a ženské nemoci včetně neplodnosti.
Příprava rašelinných koupelí (konec 19. století)
