Hornická města a obce Sokolovské pánve
Vintířov
První písemná zmínka o vsi se vyskytuje v loketském urbáři z let 1523 až 1525. Držitelem Vintířova byl tehdy drobný šlechtic Šebestián Tyzl z Daltic (Sebastian Thüssel von Daltitz), sídlící v Novém Sedle. Zanedlouho přešla ves pod správu loketského panství. Město Loket ji drželo nejprve jako zástavu (od roku 1562), v roce 1598 se stalo jejím plným vlastníkem. Za podporu českého stavovského odboje císař Ferdinand II. loketským Vintířov spolu s mnohým dalším majetkem roku zkonfiskoval a roku 1623 prodal Marii Magdaléně Hertelové z Leuttersdorfu. Na sklonku třicetileté války Vintířov silně trpěl vojenskými akcemi v okolí, zejména obléháním Lokte v letech 1646 až 1648. Po zrušení poddanství se Vintířov roku 1850 stal samosprávnou obcí.
Důl Union II v roce 1925
Rozvoj těžby hnědého uhlí a kaolinu v 19. století zcela pozměnil tvářnost krajiny a skladbu obyvatel. V obci jejím okolí pracovala řada uhelných dolů. Nejvýznamnějšími byly Erika (1927–1941), Johanni (1872–1905) a zejména Union II (1897–1946). Zcela se změnila sociální skladba obyvatel, v níž převládlo dělnictvo zaměstnané v dolech, porcelánkách a dalších průmyslových provozech v obci i okolí. Obě světové války těžce zasáhly do rozvoje obce a složení jejího obyvatelstva. Po druhé světové válce v obci v provozu jediný výrobní podnik, a to kaolinový závod Markéta. Nyní jsou hlavními podniky ve Vintířově hnědouhelný lom Jiří a továrna na výrobu lehčeného kameniva Liapor.
Znak obce
Hornickou historii obce připomíná její znak. Tvoří ho černo-stříbrně polcený štít se zelenou patou, v němž jsou hornická kladívka opačných barev. Z památek obce stojí za zmínku kaplička z roku 1906 a dům č.p. 25 s hrázděným patrem.
Kaplička ve Vintířově © Obec Vintířov
Hrázděný dům č.p. 25 © Obec Vintířov
Užitečné informace
Zdroje:
Jiskra J. (1997): Z historie uhelných lomů na Sokolovsku od Johanna Davida Adler von Starcka po Sokolovskou uhelnou a. s. – Sokolovská uhelná, Sokolov.
