Hornická města a obce Sokolovské pánve
Habartov
Habartov leží při okraji sokolovského hnědouhelného revíru mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem. Poprvé se o Habartově zmiňuje v roce 1339 držba jistého Jana Prisnera. Ještě za vlády Jana Lucemburského se stal lenním statkem a jeho vrchním lenním pánem byli saští vévodové. V 15. století patřilo toto léno Perglerům z Perglasu (nynější tvrz Chlumek u Dasnic, nad levým břehem Ohře jihozápadně od Sokolova), od roku 1573 Stolzům ze Simbsdorfu. V roce 1668 ho koupili Nosticové, kteří drželi habartovský statek do roku 1719. Koncem 19. století měl Habartov 314 domů a téměř 1500 obyvatel. Po dalších třiceti letech zde žilo ve 425 domech tři a půl tisíce lidí. Dne 13. září 1938 došlo v Habartově (tehdejším Habersbirku) ke krvavé srážce, když se zdejší henleinovci pokusili obsadit četnickou stanici. Událost je dokumentována v Muzeu bezpečnostních sborů Habartov. Po válce ustoupila stará část obce dolové činnosti. Do roku 1963 trvala výstavba nového Habartova. Ten původně tvořilo nové sídliště se zbytkem staré obce a místní části Kluč a Úžlabí. V roce 1976 byly k Habartovu připojeny Horní Částkov a Lítov s osadou Na Rovince. Město bylo původně obklopeno rozsáhlými velkolomy a výsypkami. Na jihozápadě to byl důl Boden s Lítovskou výsypkou, na jihu až jihovýchodě lom Medard-Libík. V současné době dochází k revitalizaci této „měsíční krajiny“ na rekreační oblast, jejímž centrem bude jezero Medard.
Dění kolem jezera lze nejlépe pozorovat z vyhlídky „MASák“ u křižovatky silnic směrem do Sokolova a Krajkové. Zajímavým geologickým cílem jsou i „Habartovské sluňáky“ severně od města.
Vyhlídka „MASák“
Habartovské sluňáky
Habartov se stal městem v roce 1960 a od roku 1975 má svůj znak. Tvoří ho černo-zeleně polcený štít s hornickým kahanem provázeným dvěma zlatými lipovými větévkami se třemi listy a trojicí plodů.
Městský znak
