Hornická města a obce Sokolovské pánve
Bukovany
První písemná zmínka o vsi Buckwa pochází z roku 1304. V roce 1525 sestávala z několika dvorů. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství a chmelařství. Pěstovala se zvláštní načervenalá odrůda chmele, kvalitou srovnatelná s chmelem žateckým. V okolí se těžila železná ruda, která se dodávala do krušnohorských železáren. V 18. století je uváděn závod na výrobu kameninových džbánů na minerální vodu. V roce 1826 jsou uváděny v okolí obce čtyři uhelné doly. Samostatná obec Bukovany (Bukwa) existuje od roku 1879, společně s osadami Kytlice (Kittlitzdorf), Zaječí Dvůr (Haselhof) a Dvory (Meierhöfen). Při cestě do Citic pracoval minerální závod (vitriolová huť), kde se vyráběla kyselina sírová.
Okolí Bukovan v 19. století
Uhlí se v okolí začalo těžit v polovině 19. století. V době 1. světové války se v roce 1917 konala v Bukovanech hladová demonstrace 498 horníků. Za 2. světové války byly na území obce zřízeny dva zajatecké a pracovní tábory. Po válce ustoupila stará zástavba hnědouhelné těžbě. S postupem těžebních front lomů Gustav II a III byly staré Bukovany, Kytlice a Dvory likvidovány. Asi 1,3 km jihozápadně od původních Bukovan bylo v roce 1963 vybudováno nové sídliště s cca 500 bytovými jednotkami. Kolem tohoto nového jádra byly postupně stavěny rodinné domy. V současné době dochází k revitalizaci krajiny postižené hnědouhelnou těžbou. Západně od Sokolova tak vzniká rekreační oblast, jejímž centrem bude jezero Medard. Celé dění lze pozorovat z vyhlídky na severním okraji obce.
Vyhlídka Medard © Obec Bukovany
Hornické tradice připomíná i znak Bukovan. Tvoří ho zelený štít s vykořeněným bukem a pod ním kosmo položeným mlátkem šikmo přeloženým želízkem ve zlaté barvě. V Dukovanech žije významná osobnost regionu, Ing. Jaroslav Jiskra, historik a spisovatel zabývající se hornickou tématikou.
Znak obce Bukovany
