Bitva u Třebele
Dělostřelectvo
Dělostřelectvo hrálo na bojištích třicetileté války stále významnější roli. Konečně i sami dělostřelci byli považováni spíše za vysoce specializované vojenské řemeslníky, než jenom za žoldnéře. Děla byla používána zejména při obléhání pevností a opevněných měst, postupně však byly jejich lehčí varianty začleňovány i do bitevních sestav. Využívána byla zejména na začátku bitev k rozrušení šiků postupujícího nepřítele a následně pro kartáčovou palbu hlavně proti pěchotě. Pro jejich ochranu na bitevním poli byla zpravidla budována opevnění, reduty a liniové zemní valy s příkopy. Samotná palebná postavení děl byla kryta pletenými košinami plněnými zeminou a drobným kamením.
Nová děla v Třicetileté válce byla více pohyblivá a přesnější.
K přepravě děl, rozložených na několik speciálních vozů, se používalo více párů koní. Samostatně bylo vezeno střelivo i potřebné nářadí (mj. polní kovárny). Hlavně děl se odlévaly z bronzu. Lehká plukovní děla měla hlaveň dlouhou kolem 40 kalibrů a vážila do 10 centýřů (asi 600 kg), těžší polokartouny, střílející koule o váze 24 liber (asi 12 kg), měla až 24kalibrovou hlaveň a vážila kolem 60 centnýřů. Nejdelšího dostřelu se dosahovalo při střelbě po úhlem 45°; u 24liberního děla to bylo až tisíc kroků, 12liberní švihovky kolem 900 a tříliberního plukovního děla do asi 800 kroků.
Přeprava kanonu
Mužstvo u dělostřelectva netvořili pouze dělmistři a podavači, zajišťující vlastní obsluhu děl v boji, ale také specializovaní minéři, ženisté, vojenští inženýři a početní vozatajové doprovodného trénu. Pro boj zblízka byli dělostřelci vyzbrojeni poboční zbraní, doutnáková hůl byla současně symbolem důstojnické hodnosti.
Replika půlkartounu ze 60. let 17. století
